Adam Drda analytik BBC

A jeden taky nemusí mít zrovna v lásce všeobsáhlé pojmy jako "politická kultura", aby dospěl k závěru, že ta německá je ještě pořád o dost vyšší než česká.

V České republice bývá zvykem, že o předčasných volbách mluví, respektive vyzývá k nim, výhradně opozice

Nejde o detaily a rozdíly politické i ekonomické situace - srovnávat potíže obou zemí je jistě krajně ošemetné. Jde o způsob politického myšlení.

V České republice bývá zvykem, že o předčasných volbách mluví, respektive vyzývá k nim, výhradně opozice, a to ještě v době, kdy má tak vysoké preference, že se může předem považovat za vítěze.

Naopak vládní politici se drží úřadů, jako kdyby je k nim kdosi přilepil kanagonem. Stačí se podívat o pár měsíců zpátky.

Česká sociální demokracie se během posledního funkčního období vlády téměř docela znevěrohodnila.

Její drtivý neúspěch při prezidentské volbě se ještě dal přejít, podobně jako krach ve volbách do Evropského parlamentu, kdy bylo možno argumentovat tím, že v rozhodování voličů hrála roli řada jiných ohledů, než když se volí do "domácích" institucí.

Pak ČSSD vyměnila předsedu, postavila si do čela Stanislava Grosse a přišly další neúspěšné volby do Senátu a do krajských zastupitelstev.

Záhy se ukázalo, že Gross i jeho manželka jsou opředeni aférami, které v historii polistopadových premiérů podle všeho nemají obdoby.

Nastala několikátá vládní krize, kterou strana na celé čáře prohrála. Tvářila se, že s Grossem je všechno v pořádku, koketovala s komunisty, držela premiéra, jako by neměla jinou alternativu a její představitelé začali rozvíjet rozsáhlé a komické teorie spiknutí.

Celou svou politiku se orientovala sociální demokracie k jedinému cíli: udržet se za každou cenu u moci. Voličská podpora ji mezitím klesla na minimum od 90. let.

Vládu bez ČSSD bez komunistů nešlo sestavit, předčasné volby se jevily jako nejpoctivější řešení. Už na březnovém sjezdu si ale ČSSD zkrácení volebního období jednoduše zakázala.

Unikátní opatření, výmluvně ilustrující vztah, jež má strana k vládnutí. Jak mohl nějaký sněm delegátů předpokládat, kam se bude politika ubírat a co bude třeba dělat?

Ještě v dubnu prohlašoval místopředseda sociální demokracie a ministr financí Bohuslav Sobotka: "Pokládám za nepřijatelné vést jakékoli debaty o předčasných volbách."

K předčasným volbám se zodpovědní politici uchylují, když cítí, že jejich setrvání u vesel by znamenalo mnohem větší ztrátu pro jejich stranu či pro společnost jako celek

Objevovala se neuvěřitelná zdůvodnění: bylo by to zbabělé, je třeba zabránit destrukci země občanskými demokraty, byla by to zdrada na voličích atd. atp.

Realističtější argumenty pak poskytovali členové ČSSD, když jim novináři slíbili anonymitu - jeden z nich řekl před měsícem Lidovým novinám:

"Ve sněmovně je řada poslanců před důchodovým věkem, kterým jde o výši důchodu. Nikdo už nevěří slibu, že se znovu dostanou na volitelná místa."

Nakonec se krize po měsících "vyřešila" nástupem Jiřího Paroubka - všichni už byli příliš unaveni na to, aby takové řešení považovali za neuspokojivé.

Předčasné volby jsou nejen legitimní, ale nenahraditelné opatření, k němuž se zodpovědní politici uchylují ve chvíli, kdy cítí, že jejich setrvání u vesel by znamenalo mnohem větší ztrátu pro jejich stranu či pro společnost jako celek.

Dělají to i proto, aby nebyli podezíráni, že jim jde výhradně o krátkodobý osobní prospěch. A taky vědí, že se jim odvaha podstoupit riziko předčasných voleb dlouhodobě vyplatí.

V případě ČSSD je to jinak: strana od časů Miloše Zemana fungovala jako výtah k moci, chybí jí idea, kvůli níž by většině její politiků stálo za to "strádat" bez postů.

Pak se nelze divit, že nějaké předčasné volby ji nezajímají. Jde spíš o ty důchody.