|
Česko-německá 'idyla' | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Na první pohled by se mohlo zdát, že česko-německou idylu v současné době narušují jen rozdílné pohledy na poválečný osud někdejších československých Němců a související otázky - včetně hodnocení historické úlohy prezidenta Edvarda Beneše. Možná je to ale naopak. Nekončící rozepře ohledně poválečných událostí odvádí pozornost od věcí aktuálnějších a tím také tu idylu umožňuje. Silácká vyjádření z obou stran ohledně krvavých událostí druhé světové války a po ní veřejnost na obou stranách hranice mohou uklidnit v tom smyslu, že politická reprezentace se za ni bije. Nějaký větší nárok na politické a diplomatické schopnosti těch reprezentací z těch slov ale nevyplývá. Víkendové setkání sudetských Němců v Augsburgu a následný ceremoniál u Benešovy sochy poskytly dostatek příležitostí k takovému nijak zvlášť nákladnému siláctví. Své si řekl Edmund Stoiber, svaly ukázali čeští politici, například sociálně demokratičtí poslanci, kteří považovali za nutné zdůraznit, že bavorský premiér o Benešovi mluvil podobně jako nacisté - jako by byl vztah k někdejšímu československému prezidentovi podstatným definičním znakem nacismu. Stoiber tak mohl posílit vazbu mezi ním a sudetským elektorátem, klub ČSSD zas využil příležitosti trochu zatlačit na ministra zahraničí Cyrila Svobodu, který je pro levicovou frakci ČSSD jedním z předních veřejných nepřátel. To všechno se jistě hodilo kancléři Schröderovi, který tak v Praze mohl sehrát roli "hodného Němce", který se od Stoiberových slov promptně distancoval, a vůbec řekl to, co si česká média a vůbec veřejnost přály slyšet. Ne snad, že by na kancléřově distanci od nacismu a jeho zločinů bylo něco neupřímného - jenom se mu asi hodilo, aby jeho autentický postoj k událostem zpřed šedesáti let v očích tuzemských médií zastínil jeho neméně autentické postoje k tomu, co na praktické úrovni hýbe česko německými vztahy dnes. Z českého pohledu jako by byl téměř detail to, že Německo hodlá uplatnit celé sedmileté přechodné období, během nějž bude omezen volný pohyb pracovních sil. Stagnuje i liberalizace služeb, rýsují se spory o dotace podnikům v příhraničních oblastech. Nediskutuje se o nebezpečném utužování osy Paříž - Berlín - Moskva, na němž má současný německý kancléř velmi významný podíl. Hlavní je, aby se "nezpochybňovaly výsledky druhé světové války", jak se v Česku říká. Existuje ale možnost, že česká politika bude natolik pohlcena úsilím získat certifikát historického vítěze, že mezitím dospějí do stadia nezpochybnitelnosti jiné věci, které české zájmy ohrožují tady a teď. |
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||