Leo Pavlát ředitel Pražského židovského muzea

Jejich o generaci mladší spoluobčané v Ostravě, Plzni a Praze předváděli, jak se na sklonku války bojovalo: V dobových uniformách stříleli, hroutili se k zemi, jako by byli skutečně raněni či umírali, slavně vítězili a poníženě kapitulovali.

Shromážděné davy pozorovaly, jak asi vypadal nejkrvavější konflikt historie; rodiče pili pivo, děti kolu a společně přikusovali párky.

Tou dobou jeden náš deník zveřejnil, co o válce ví třetí poválečná generace - děti z šesté až deváté třídy. Anketa přinesla pozoruhodné výsledky. 71 procent dotázaných školáků nemělo ponětí o mnichovské dohodě. 42 procent neznalo význam slova holocaust. 41 procent neumělo říct, kdo proti komu za druhé světové války bojoval.

Téměř čtvrtina dětí, které v anketě odpovídaly, nevěděla, kdy válka skončila a co to byl koncentrační tábor.

Mnohé odpovědi byly drtivé. Například: "Terezín byl nějaký hrad nebo hvězdárna", ale také "výchovný ústav pro židovské děti". "V koncentračním táboře se uzdravovali zranění", "lidé tam utíkali před válkou".

Adolf Hitler byl v jedné odpovědi označen za "pravdomluvného politika", v jiné za "velitele světových válek a také našeho prezidenta". Emil Hácha byl "sportovec, běhal maratón".

Masaryk, Hitler, Fučík, Gottwald, Husák, Havel, Kwasniewski - ti všichni měli být československým prezidentem v exilu. V Osvětimi zabili Hitlera. Za druhé světová války bojovali Němci proti Číně...

Nemá cenu dál citovat - za povšimnutí stojí i názory, čím je způsobena katastrofální neznalost části mladé generace. Podle historiků je na vině způsob výuky dějepisu: je mu věnováno málo hodin, moderní historie se učí až v 9. třídě, často se ani nestačí probrat.

Podle ministerstva školství je vše v pořádku - pedagogové nemusí učit chronologicky, ale podle témat; jen na nich záleží, na co se zaměří a zda budou věnovat zvláštní pozornost třeba právě druhé světové válce.

Mnozí učitelé naproti tomu soudí, že děti by se měly dozvídat o válce více doma. Kdyby dostali slovo i rodiče, zřejmě by mnozí argumentovali, že výuku očekávají od školy. Kruh neznalosti a alibismu by se tak uzavřel.

Okřídlené rčení praví, že kdo se neumí poučit z historie, musí si ji znovu prožít. V případě druhé světové války to s ohledem na celoevropskou budoucnost znamená: Kdo nenahlédne zhoubnost rasismu, intolerance a totalitních idejí jako takových, může se stát jejich příštím vykonavatelem i obětí.

Je dobré si to uvědomit - a to nejen proto, že od konce nejstrašnější války dějin uplynulo již šedesát let.