Martin Valášek šéfredaktor revue Souvislosti a středoškolský učitel

Tisíce českých studentů teď ale odstavují lásku na vedlejší kolej a více než o oslavy šedesátého výročí konce druhé světové války se zajímají o výsledek poslední bitvy, jež v těchto dnech plane.

Čeká je maturitní zkouška.

Že se něco chystá, zjistíme zpravidla během jednoho jarního pátečního odpoledne, když potkáváme v ulicích orazítkované a ovoňavkované oběti budoucích maturantů, kteří se v rámci tak zvaného posledního zvonění loučí se školou a v roztodivných oblečcích procházejí městem, aby si opatřili peníze na pomaturitní pijatyky.

Nastalého zmatku dokážou umně využít i 'temné síly' - samozvaní maturanti, kteří se i ve středním věku pokoušejí na maturitě přiživit

"Přispějte nám", "Přispějte na maturitní večírek", halasí na strategických místech, doufajíce v pouliční ofěru.

Nastalého zmatku dokážou umně využít i "temné síly" - samozvaní maturanti, kteří se i ve středním věku pokoušejí na maturitě přiživit.

Přichází poslední předmaturitní týden, zvaný svaťák - zřejmě proto, že studenti požívají úcty, již se těší světci: všichni kolem nich chodí po špičkách, tiše se modlí a prosí je, "aby to proboha udělali".

Navíc studenti potřebují mít "svatej pokoj". Už nikdy v životě se nebudou tolik zajímat o tvorbu a osobnost Karolíny Světlé, nástup Habsburků na český trůn, goniometrické funkce nebo ochranu životního prostředí ve Velké Británii.

Každý volí jinou strategii. Někdo vytvoří tandem s chytřejší spolužačkou a odjede s ní s požehnáním rodičů na chatu, jiný raději vyhledá pustiny svatoivanské.

Nastává den D, kdy i nejdrsnější pankáči a dredaři zkrotnou ve svěrací kazajce otcova svatebního obleku.

Vytáhnout otázku, patnáct minut strávit na takzvaném potítku přípravou odpovědí a dalších patnáct minut se opravdu potit pod kobřími zraky zkoušejících, kteří jsou leckdy rozechvělejší než přidrzle sebejistý maturant.

Tyto přechodové rituály se ve stínu státní vlajky, pod shovívavým pohledem pana prezidenta, za konzumace chlebíčků a absurdních dialogů typu "Málková, što vy dělajete letom?" odehrávají rok co rok.

Přestože branami maturity nakonec projde každý, kdo k nim doběhne či alespoň doklopýtá, všichni se jí obávají

Spíše než zkoušky z dospělosti mi to vždy připomíná nedůstojný závod s časem, kdy během striktně stanovených patnácti minut má být oddrmoleno a vyřešeno úplně všechno, a pokud možno i něco navíc.

Maturitní Šinkanzen musí jet přesně.

Přestože branami maturity nakonec projde každý, kdo k nim doběhne či alespoň doklopýtá, všichni se jí obávají. Poněkud tristní je, že kromě rodičů či ještě spíše prarodičů její výsledek vlastně nikoho nezajímá.

Už ani vysoké školy ne. Co taky čekat od čtyř patnáctiminutovek více či méně secvičených dišputací. Všichni vědí, že maturita by se měla proměnit. Už několik let na tom taky pracují celé týmy odborníků. Zatím se však urputně drží zásady, že každá změna je k horšímu.

A tak psi štěkají, maturitní karavany táhnou dál, jen hořká slova deziluzivní písně Karla Kryla zůstávají: Opilí od radosti / si všichni trochu lžeme, / že zkouškou dospělosti / opravdu dospějeme…