Adam Drda redaktor BBC

Socha není nové dílo, nýbrž odlitek originálu z dílny Karla Dvořáka

Plentu z ní strhli premiér Jiří Paroubek a předseda poslanecké sněmovny Lubomír Zaorálek.

Socha není nové dílo, nýbrž odlitek originálu z dílny Karla Dvořáka - v letech 1948 až 1951 stála v Panteonu Národního muzea, poté byla odstraněna na přímý zákrok komunistického ministra Zdeňka Nejedlého.

Slavnostního shromáždění u příležitosti odhalení sochy se účastnily stovky lidí.

Instalaci sochy druhého československého prezidenta a předtím ministra zahraničí před Černínský palác prosadili členové Společnosti Edvarda Beneše, podporovaní sdružením legionářů, zahraničních letců či bojovníků za svobodu.

Vedle premiéra a předsedy poslanecké sněmovny Lubomíra Zaorálka se na slavnostní odhalení přišli podívat zástupci všech parlamentních stran i kanceláře hlavy státu.

'Prezident budovatel'

Řečníci zdůrazňovali Benešův význam jako spolupracovníka Tomáše Gariqua Masaryka a jeho podíl na vzniku Československa.

Beneš patří do řady velkých demokratických politiků evropského kontinentu Lubomír Zaorálek

Nejvíc se ale vyzdvihoval Beneš jako bojovník proti nacismu. Mezi přítomnými byl i šéf dolní parlamentní komory, sociální demokrat Lubomír Zaorálek:

"Beneš patří do řady velkých demokratických politiků evropského kontinentu, kteří se v epoše zápasu se zločinným nacismem a barbarským hitlerismem postavili do čela tohoto zápasu."

"Byl na straně těch, kteří se v tom klíčovém okamžiku stali těmi, kdo se střetli s nacismem – s tou nejzločinnější ideologií, která tady ve 20. století povstala."

Podobně se o Edvardu Benešovi vyjadřovali i ostatní politici, Zaorálkův stranický kolega, premiér Jiří Paroubek, například připomínal, že "prezident budovatel" měl "obrovskou autoritu u veřejnosti".

Zamlčené kontroverze

Když se odhaluje pomník státníkovi, nikdo asi nečeká, že řečníci budou vyzdvihovat kontroverzní součásti jeho státnického díla, případně jeho vyslovená selhání.

V tomto případě však šlo o snad až přílišnou adoraci: například Benešův podíl na pádu Československa do sovětské sféry vlivu zmínil kriticky pouze místopředseda Senátu Liška.

Odhalení sochy vyvolalo značnou nevoli u zástupců sudetoněmeckéhjo krajanského sdružení - Petr Bartoň z pražské informační kaceláře landsmanšaftu říká:

"To datum samo o sobě, tedy jeden den po sudetoněmeckých dnech, je dlouhodobě plánovaná provokace, to je jednoznačné. Ještě včera předseda našeho zrušení pan Posselt při svém projevu řekl, že doufá, že to jsou jen zvěsti, že se to nepotvrdí."

"Co se týče Benešovy osoby, Beneš samozřejmě byl tragická osobnost. Byl to on, který nejenom že přemlouval představitele západních mocností k tomu, aby schválili vyhnání sudetských němců, taky je to vlastně politik, který vydal český národ na pospas komunismu."

Odpověď na nařčení ze Sudet

O víkendu na tradičním sudetoněmeckém dnu odsuzovali mnozí sudetší Němci a jejich příznivci Beneše se stejnou vehemencí, jako čeští nacionalisté šmahem odsuzují vyhnance.

Prezident Beneš je pro nás, odbojáře, záštitou české státnosti, svobody a demokracie. Jeho jméno posilovalo účastníky domácího odboje Věra Dvořáková, Svaz bojovníků za svobodu

Řečníci u nového Benešova pomníku na kritiku z Bavorska a Rakouska odpovídali. Například Lubomír Zaorálek k tomu řekl:

"Musím se přiznat, že mě nesmírně mrzí a je mně velice líto, že jsem zaregistroval, že v sobotu v Agusburgu zazněl výrok, že bohužel dneska existují lidé, kteří znovu mají potřebu vzpomínat na falešné modly, jako byl Stalin a Beneš, a vztyčují jim pomníky."

"Je mi líto, že na to musím tady reagovat, ale připadá mi, že není možné z naší strany něco podobného jen tak přejít. To je něco jako zpochybnění státu, protože Edvard Beneš je politik, který stál u vzniku tohoto státu. Útok na Beneše je tak trochu útok na Tomáše Gariqua Masaryka."

Předsedkyně Svazu bojovníků za svobodu Věra Dvořáková jeho slova chválila:

"Prezident Beneš je pro nás, odbojáře, záštitou české státnosti, svobody a demokracie. S jeho jménem na rtech umírali vojáci u Tobruku. Jeho jméno posilovalo účastníky domácího odboje."

"Prezident Beneš neodmyslitelně patří v druhé světové válce k úspěchu na straně vítězů. Odhalení jeho sochy je tedy alespoň malou splátkou za jeho úsilí. I nám vadí útoky pana Stoibera a pana Posselta. I nám vadí otevření kanceláře landsmanšaftu, o jejíž uzavření tři roky marně bojujeme."

Tak jako má člověk na sudetoněmeckých shromážděních často dojem, že druhá světová válka neexistovala a "zločinec" Beneš se najednou a zčista jasna rozhodl zničit německou menšinu, tak se při slavnostním aktu odhalení sochy chvílemi zdálo, že kdo se kriticky vyjádří o Edvardu Benešovi, nezaslouží nic jiného, než opovržení.

Koneckonců, jeden z řečníků přímo vzkázal historikům, kteří Beneše nenahlížejí jen jako světlou postavu: Jste ostudou národa.