Ondřej Štindl analytik BBC

Hlasování o důvěře jeho kabinetu se zřejmě nebude odehrávat ani v atmosféře napjatého nebo dokonce vzrušeného očekávání, jaké předcházelo dnu, v němž se rozhodovalo o osudu Grossovy vlády.

V Česku pravděpodobně zavládne ten často přivolávaný klid, nebude to však klid, který následuje poté, co se něco vyřeší

Po pár týdnech a pár drobných změnách ve vládní sestavě je ale ve Sněmovně - a to jak mezi poslanci, tak mezi politickými zpravodaji - znát především únava a snad i jistá míra znuděnosti.

V tomto ohledu se k pátečnímu hlasování vztahují očekávání asi podobná jako k závěru suchopárného projevu na vědecké konferenci, jehož autor už o hezký kus přetáhl vymezený čas.

Až skončí, všichni budou rádi, těžko ale od nich čekat projevy zaujetí, nebo snad dokonce vděčnosti.

V Česku tedy pravděpodobně zavládne ten často přivolávaný klid, nebude to však klid, který následuje poté, co se něco vyřeší nebo dokonce dojde k jakémusi usmíření.

Bude to spíš klid zbraní v situaci, která znesvářeným stranám nedává možnost dosáhnout prostřednictvím pokračování v boji nějakého rozumného výsledku.

A protože ta situace se do řádného termínu voleb těžko změní, nedají se nějaká další zásadní střetnutí do té doby moc čekat - možný zisk je v tuto dobu už zanedbatelný, potenciální volební ztráty velké.

To ovšem platí pro politické strany. Z pohledu jednotlivců může situace vypadat jinak.

Například pro Jiřího Paroubka je jeho premiérství šance a zatím ji, zdá se, dokáže využít.

Od svého nástupu do funkce dává najevo, že je ochoten se dohodnout prakticky o všem.

I díky tomu na něj pějí ódy i někteří sociálně demokratičtí poslanci těšící se pověsti chronických rebelů.

Sám premiér přitom - pokud jde o programové věci - k levici uvnitř sociální demokracie moc blízko nemá.

Pro Jiřího Paroubka je jeho premiérství šance a zatím ji, zdá se, dokáže využít

Tahle ochota ke kompromisu a na odiv stavěná věcnost předsedovi vlády může pomoci i v očích té části veřejnosti, která od politiky v současné době především chce, aby jí nebyla otravována.

V situaci, kdy stranický lídr je prakticky neviditelný a vnitrostranická opozice vůči současnému sociálnědemokratickému směřování neschopná přijít s nějakou koncepční alternativou, by to pro Paroubka mohlo znamenat delší angažmá někde blízko špičky sociální demokracie, ne jenom místo premiéra z nouze na dobu několika měsíců.

Svým způsobem derniéru - ve smyslu konce několika týdnů slávy - naopak může hlasování znamenat pro takzvané rebely v ČSSD, především pro Jana Kavana a Vladimíra Laštůvku.

Nedá se čekat, že by na jejich hlasech v příštích měsících závisel osudu něčeho zásadního.

A i ta jejich rebelie byla z větší části platonická - pro sociální demokraty neexistovala nějaká rozumná alternativa k Paroubkově vládě.

A po volbách? Třeba v Česku bude zase vládnout nějaká chatrná většina, tu ale dost možná budou zase ohrožovat jiní.