Jan Burian hudebník, cestovatel a spisovatel

Dnes už má dospělé syny, vnoučata a kus práce za sebou. Přeložil mimo jiné do islandštiny paměti českého cestovatele Eskymo Welzla a jejích vydáním si splnil jeden ze svých životních snů.

To by tedy našinec po katastrofě nenapsal - Máme se dobře...

Znám Haukura přes deset let a vždycky, když se na jeho ostrově něco děje, posílám mu dotazy e-mailem a on trpělivě odpovídá.

Když jsme se například před pěti lety chystali natáčet na Islandu dokumentární film a chyběly dva týdny do odletu, probleskla našimi novinami nepatrná zprávička hutného obsahu - na Islandu je zemětřesení.

Protože nejsem zrovna milovník přírodních katastrof, dotázal jsem se Haukura, co se to děje a on mi bryskně zaslal vyčerpávající odpověď: V den státního svátku odpoledne vypuklo zemětřesení o síle šest a půl stupňů Richterovy škály.

Většina obyvatel v místech nejsilnějších otřesů byla zrovna mimo domov, neboť se konaly různé oslavy, a tak se nikomu nic nestalo. Jen jedna paní si prý zlomila ruku a pár domů je na spadnutí. Noviny přinesly fotografie rozpraskané země.

Svoje psaní zakončil Haukur konstatováním "Máme se dobře".

Rozesmálo mě to. To by tedy našinec po katastrofě nenapsal - Máme se dobře...

Vzpomněl jsem si na tuhle příhodu teď při našem malém českém zemětřesení - třese se Lidový dům, možná už tam ze stěn padají i obrazy politiků, z útrob země vystupují rudí dinosauři a řada našich spoluobčanů se otřásá hnusem.

Budova úřadu vlády se mění na podnik restaurací a jídelen, kdekomu spadlo něco na hlavu nebo se tak aspoň chová, prostě malér.

Čekám u televize v obavách, co se mnou bude a tu náhle slyším, že jsme byli mezinárodním měnovým fondem přeřazeni ze skupiny rozvojových zemí mezi nejvyspělejší země světa a že se po roce našeho členství ukázalo, že se vůbec nevyplnily naše katastrofické vize a obavy z Evropské unie. Máme se dobře! No fujtajbl!

"Nedělej mi tady z toho Island!" křičím na nevinného moderátora zpráv. "My se přece máme špatně! Špatně, špatně, špatně, špatně a na věčné časy a nikdy jinak!"

Znovu si vybavuji přítele Haukura, jak mi při natáčení řekl:

"My tady na Islandu nemíváme takové ty katastrofy lidského původu jako u vás, u nás nejsou války. Jednou za sto let tu bývá velké zemětřesení a naposledy jsme ho tu měli někdy v roce 1896. Tak už ho každou chvíli zase očekáváme."

Máme se dobře...