Daniel Kaiser analytik BBC

Předkladatelé se dovolávali zájmů a zdraví malých obchodníků a prodavačů v hypermarketech, které prý jejich zaměstnavatelé nutí k nelidské pracovní době v noci a o víkendu.

Existují pro celoevropskou směrnici o pracovní době nějaké praktické a ekonomické důvody?

Většina sněmovny složená z ODS, lidovců, unionistů a dokonce i několika sociálních demokratů ovšem návrh smetla jako neliberální nesmysl, který by naboural právo zákazníků nakupovat si, kdy chtějí.

To znamená, že v České republice se otevírací doba do voleb omezovat nebude a po nich - za předpokladu, že vyhraje pravice - už vůbec.

Opačnými instinkty se nechal unést Evropský parlament. Ten chce pracovní dobu v celé Evropské unii ve všech oborech omezit na 48 hodin týdně bez výjimky.

Poslanci v Bruselu odmítli novelu směrnice vypracovanou ještě minulou Evropskou komisí Romana Prodiho.

Osmačtyřicetihodinový strop platí už dvanáct roků v celé Evropské unii - výjimku si vyjednala pouze Velká Británie.

A komise teď právo výjimky chtěla nabídnout všem členským zemím. Liberalizační předlohu velmi paradoxně musel za komisi podávat český sociální demokrat Vladimír Špidla.

Evropský parlament ovšem vyrazil do protiútoku: navrhl zrušit výjimku i Britům a navíc do osmačtyřicítky započítávat - třeba lékařům - i pohotovost.

Teď je na tahu Evropská rada, čili národní vlády. Ty o směrnici rozhodnou většinovým hlasováním, a jak se zdá, europoslanecká verze u nich nemá šanci.

Pokud by se národní vlády i Evropský parlament zakopaly na svých pozicích, zůstane v platnosti status quo - a tedy i osmačtyřicítka v České republice.

Nevídaná kontroverze, kterou ostrá odbočka europarlamentářů doleva vyvolala, nám dává příležitost klást si obecnější otázky.

Jak se stalo, že se takhle politické téma - tedy spor o míru svobody a ochrany zaměstnanců - vůbec dostalo na evropskou úroveň?

Existují pro celoevropskou směrnici o pracovní době nějaké praktické a ekonomické důvody?

Poučný je i klimatický rozdíl mezi parlamenty v Bruselu a v Praze. Evropský parlament nějak osudově přitahuje politiky nakloněné hlubší evropské integraci a zestejnění - a to na kandidátkách pravicových i levicových stran.

Kdo chce víc Evropy, bude logicky žádat víc kompetencí pro Evropský parlament.

Kdo chce Evropu volnější, bude naopak trvat na tom, aby co nejvíc kompetencí zůstalo doma, u vlády a národního parlamentu.

Fanoušci decentralizovanější Evropy mohou se svou kampaní začít už za pár týdnů - po eventuálním propadu evropské ústavy buď ve francouzském nebo nizozemském referendu.