Adam Drda analytik BBC

Je ještě v živé paměti opoziční smlouva? Možná už ne, tedy drobné připomenutí: od roku 1998 vládla v Česku sociální demokracie s podporou Občanské demokratické strany, obě partaje si tehdy rozdělily vliv v zemi navzdory tomu, co předtím tvrdily v kampani.

Zmíněná smlouva obsahovala pasáž, že ČSSD a ODS budou navzájem uznávat svá vítězství - vždycky měla jedna vládnout a ta druhá ji měla držet.

ODS přímou volbu dlouho nechtěla. Pak se rozhodla, že jako prezidentského kandidáta, nástupce Václava Havla, bude podporovat Václava Klause

Součástí operace byl plán na změnu volebního systému do poslanecké sněmovny na většinový, respektive "s většinovými prvky". Jeho cílem bylo zlikvidovat nebo aspoň marginalizovat menší politické skupiny, aby přestaly obtěžovat "giganty".

Plán se během opoziční smlouvy nepodařilo uvést do praxe - a pak se o něm prostě přestalo mluvit.

Politici, kteří ten plán prosazovali, neměli na zřeteli v první řadě prospěch státu, zlepšení ústavy, fungování parlamentu či vlády atd., ale chtěli si technickým fíglem vylepšit do budoucna pozici. Když opoziční smlouva krachla a když se v ČSSD vyměnilo vedení, ztratil plán jakýkoli smysl.

S přímou volbou je to podobné - politici k ní přistupují čistě účelově. Vypadá to, že primární pro ně nejsou otázky, proč by měli občané volit prezidenta přímo, co pozitivního to přinese či jak se změní role hlavy státu.

Primární je, co to přinese stranám, jak to zvětší či sníží jejich vliv a šanci při volbě hlavy státu uspět.

ODS přímou volbu dlouho nechtěla. Pak se rozhodla, že jako prezidentského kandidáta, nástupce Václava Havla, bude podporovat Václava Klause. Jeho šance se tehdy jevily jako mizivé - a ODS najednou přišla s návrhem všelidového hlasování.

Klaus byl i tehdy velmi populární a občanští demokraté věděli, že kdyby o něm rozhodovali občané, jeho naděje na zvolení by se zvýšila. Zároveň věděli, že sociální demokraté přímou volbu dlouhodobě prosazují a bude se jim z "konstruktivního návrhu" opozice špatně vyklouzávat.

Dnes je situace taková, že už přímou volbu hlavy státu nikdo nepotřebuje

Ukázalo se, že to byl dobrý odhad. ČSSD na návrh najednou nechtěla kývnout, protože se bála, že jí to poškodí. Začala ustrašeně a nevěrohodně kličkovat - a totéž platí pro Unii svobody-DEU a lidovce, strany, které si z přímé volby učinily téma kampaně. ODS nakonec uspěla, když se její političtí protivníci poněkud zesměšnili, a uspěla i s kandidátem Klausem na parlamentní půdě.

Dnes je situace taková, že už přímou volbu hlavy státu nikdo nepotřebuje - a tak se provádějí složité dohady o způsobu, jímž by měl být příští prezident volen. Do jisté míry, zejména ze strany ČSSD, zřejmě představují zastírací manévr: "měli jsme snahu, ale nevyšlo to v detailech".

Faktem přitom zůstává, že ODS už volbu prezidenta občany nemusí podporovat, protože Klause na Hradě má a pár let mít bude. Kdyby hlavu státu volili Češi přímo, mohlo by to být ODS vcelku jedno, protože Klaus by asi stejně vyhrál.

O to ale nejde: jde o princip, o fakt, že přímá volba je už zase náhle nahlížena jako opatření, o které ODS nemusí výrazně usilovat.

Naopak pro upadající sociální demokracii je to změna vysloveně nevýhodná: kdyby příště ČSSD chtěla dosadit na Hrad svého člověka, má teoreticky mnohem větší šanci, že se jí to povede, bude-li mít možnost vyjednávat v parlamentu.

Komunistům se za stávající situace rovněž vyplácí možnost kuloárních kšeftíků, lidovcům a unionistům taky, ale aspoň je šlechtí, že názor na všelidové "prezidentské" hlasování nezměnili.

A tak je třeba se na dnešní hlasování dívat: přímá volba prezidenta má své dobré i méně dobré stránky, ale o ty v první řadě nejde. Prostě už to není - řečeno žurnalistickým žargonem - "téma dne".