Tereza Brdečková spisovatelka a filmová kritička

Dnes vedení České televize sice formálně udržuje jeho pověst, ale praxe je jiná. Například 8. května měl na "dvojce" proběhnout tématický večer k výročí konce války.

Ovšem ČT ho na poslední chvíli vyřadila z programu a nahradila hokejovým utkáním z Vídně.

Stejně jako dokument Válka v paměti žen je to rub české historie, ukázka jejího dopadu na soukromé životy lidí

Z vysílání tak vypadla i premiéra dokumentu Válka v paměti žen, prestižního projektu autorek Pavly Frýdlové a Dagmar Smržové.

Na svůj život za války tu vzpomíná šest starých dam z různých prostředí, napříč tehdejším Československem, napříč kulturním, společenským i politických spektrem.

Sudetská Němka z České Lípy, kterou po válce odsunuli, přestože její rodina byla antifašistická a pročeskoslovenská.

Další žena pochází ze smíšeného manželství, prošla jako sedmnáctiletá peklem vyhlazovacích táborů a všechno přežila hlavně proto, aby nezpůsobila bolest mamince, která zůstala v Praze.

Ta třetí je dcerou pražských komunistických intelektuálů, kteří ve třicátých letech odešli do Sovětského svazu. Tam byl otec zatčen a ona se nakonec připojila ke Svobodově armádě a probojovala se s ní do Prahy.

Překladatelka Kateřina Pošová, rodačka z Košic, přežila selekci na osvětimské rampě, protože si intuitivně přidala tři roky a řekla, že je jí sedmnáct. Jí, stejně jako tolika jiným, nikdo po válce nezůstal.

Další žena vypráví o svém životě během totálního nasazení v Německu pod palbou.

A otec poslední ženy byl členem odboje. Zatkli ho i s celou rodinou a odvezli do terezínské pevnosti. Tam byl otec sťat a dcera převezena do lomu v Mauthausenu.

Češi začínají trpět chronickým nedostatkem historické paměti

Dokument je součástí projektu Gender studies Paměť žen. Pavla Frýdlová má za sebou vydání fascinující dvoudílné knihy Všechny naše včerejšky, kde svůj život za války a socialismu reflektuje několik desítek pamětnic.

Stejně jako dokument Válka v paměti žen je to rub české historie, ukázka jejího dopadu na soukromé životy lidí, kteří nikdy nechtěli nic jiného než v klidu žít.

Hrdinkám filmu bylo na začátku války čtrnáct či o málo víc. O všem, co je za potkalo, mluví bez nenávisti - jinak by asi nedokázaly mluvit vůbec.

Je to film, který by se měl promítat povinně na všech školách. Místo toho má nulovou propagaci a Česká televize přeřadila jeho vysílání na 22. května. Jak se to mohlo stát?

Ředitel Jiří Janeček by jistě protestoval kdybychom ho obvinili, že je pro něj hokej důležitější než úcta k obětem fašismu. Řekl by nejspíš, že smlouva na vysílání hokejového utkání byla uzavřena už dávno.

Váleční hrdinové jim už neublíží, ale byznysmeni kolem MS v hokeji jim mohou zlomit vaz

A možná by prohlásil, že o smlouvě nevěděl, protože ji uzavřela programová ředitelka Vrtíšková, která 5. května podala výpověď.

Je velice nebezpečné myslet si, že na tom nakonec nezáleží. Že se lidé v klidu potěší hokejem a nějaká Válka v paměti žen zatím v klidu počká.

Češi začínají trpět chronickým nedostatkem historické paměti. Přestali jsme po svém reflektovat dějiny, nemáme nejmenší respekt k lidem, kteří za nás bojovali. Kam to vede v praxi?

Česko uspořádalo 8. května monumentální vojenskou přehlídku.

A zatím se britský letec generálmajor Pernický u státních orgánů marně dovolává, aby splnily slib a postavily důstojný domov pro válečné veterány: Máme smůlu, že jsme se narodili v Československu, že jsme šli do války a že dosud žijeme, píše Pernický v otevřeném dopise.

Jeho černý humor je prostě reakcí na cynismus a otupělost mnoha mocných, jimž je zřejmě všechno jedno. Protože váleční hrdinové jim už neublíží, ale byznysmeni kolem MS v hokeji jim mohou zlomit vaz.