Robert Müller pedagog a teolog

V našich končinách se ovšem můžeme setkat se zvláštností (a bylo by vskutku divné, kdybychom my, Češi, nějakou neměli), a sice že se někdo za sirotka prohlásí.

Shodou okolností se v obou případech jednalo o "samozvané" sirotky po zemanovi, který je do té doby vedl.

Rozdíl je v tom, že ten první skutečně zemřel, kdežto druhý, opět v duchu našich nejlepších tradic, se uchýlil do ústraní a správně zvolil hory, respektive Vysočinu, aby se vrátil, až bude nejhůř. Od neoficiálního největšího Čecha sice víme, že to je naděje poněkud mlhavá, jenže to konec konců k té Vysočině také patří.

Se zaujetím jsem pozoroval, jak se u většiny z nich radikálně proměnil vztah k nyní již zesnulému Janu Pavlu II

V posledních týdnech máme co do činění s jiným druhem osiřelosti, snad až metafyzické. Byli jsme znovu svědky toho, jak si někdo přisvojil zemřelého otce, tentokrát rovnou svatého.

Mám na mysli naše média. Se zaujetím jsem pozoroval, jak se u většiny z nich radikálně proměnil vztah k nyní již zesnulému Janu Pavlu II.

Dokud žil, byl shledáván spíše jako postava nepříliš moderní, pokud ne přímo zpátečnická. "Ano, má charisma, cestuje po světě, možná je pro leckoho známější, než jeho dva jmenovci-hudebníci, ale co to má, probůh(!) za názory?"

Něco takového bylo možno slyšet poměrně často. Navíc se mohlo nezasvěcenému zdát, že se jedná o sexuologa, který svou praxi pouze maskuje jako duchovní správu. Jako by celé dny neřešil nic jiného, než problémy intimního lidského soužití.

Sotva ale odešel, byl doprovázen obdivnými zvoláními a výčty všeho pozitivního, co za dobu svého pontifikátu vykonal.

Tento zájem se přenesl i na jeho, tehdy ještě potenciálního, nástupce. Denně jsem se dozvídal, kdo z kandidátů má jaké šance, ale především, jaké kvality, respektive, co by bylo záhodno, aby dělal, bude-li zvolen.

Sirotci si vybírali nového otce. Jenže jak už jsme řekli, tito se za osiřelé, byť nepřímo, sami prohlásili, protože až do otcovy smrti se zrovna jako jeho děti nechovali.

Sotva ale odešel, byl doprovázen obdivnými zvoláními a výčty všeho pozitivního, co za dobu svého pontifikátu vykonal

Nároky a očekávání směřovaná k nástupci Jana Pavla II. jsou potom ovšem snáze pochopitelná. Jestliže se naši "sirotci" o svou roli sami přihlásili, je zcela v logice věci, že by rádi měli nového otce ke svému obrazu.

Zapomínají ale, že Benedikt XVI. je tu proto, aby uchoval a předal "radostnou zvěst" o tom, k jehož obrazu jsou stvořeni právě lidé.

Kdykoli se tento vztah někdo pokoušel převrátit, zpravidla skončil někde u Lipan.