Jaroslav Jírů publicista

Nechci ten přechod vnímat v jeho nejvznešenějších historických dimenzích, ani by se to v radiofejetonu jaksi nehodilo.

Chtěl bych ten přechod vidět očima prostého sídlištního člověka žijícího už čtyřicet let v králíkárně, jak snobové říkají našim panelovým bytům a parkujícího automobil před vchodem jako všichni.

Z pohledu sídlištního člověka jsem dlouho pokládal za pozůstatek totality letní odstávky teplé vody

Coby historik ovšem dobře vím, že dějinné procesy neprobíhají v čisté formě jako pokusy v laboratoři. Po každé revoluci přežívají rezidua starého systému.

Z pohledu sídlištního člověka jsem dlouho pokládal za pozůstatek totality letní odstávky teplé vody. Ještě dlouho po revoluci nám vždy počátkem léta z místní teplárny oznamovali, že v červenci či srpnu nepoteče několik týdnů teplá voda a tak v horkých měsících, kdy se slušní lidé koupou každý den, jsme si tři týdny ohřívali vodu, jak se dalo.

Nepamatuji se, že by nám na nájmu slevili, kdepak! Vysvětlovali nám, že musejí opravit staré kotle a zalátat parovody. Ty pak vesele praskaly v třeskutých mrazech "opravy neopravy".

Po návratu z Paříže do Prahy jsem s potěšením zjistil, že odstávky teplé vody konečně odstavili a zvolal jsem: "Zase jsme blíže Evropě!" Bohužel ne ve všem.

Jedno reziduum bývalé kolektivní správy zůstalo i patnáct let po listopadu - hromadný úklid ulic. Pozemní komunikace, kterou obývám, je auty nacpána k prasknutí každý den.

Kdo se vrátí domů pozdě večer, má smůlu, nezaparkuje, a pak se jednou za čtvrt roku objeví na kraji ulice přenosná značka zákazu stání, neboť v určený den vtrhnou do ulice party metařů a auta musí pryč.

Genialita je občas v jednoduchosti, ale hlavně v Paříži nevyhubili metaře jako v Praze

S metaři přijdou totiž také policisté s odtahovými vozy na ty neposlušné řidiče, kteří chtějí vzdorovat a my všichni se po "nerudovsku" ptáme: "Kam s ním? Kam ho uklidíme, když ve stejný den se zametá po celé čtvrti? K příbuzným, nebo někam do úschovy? Jediná ulice, která tomu běsnění unikla, je přecpána auty už několik dní předtím, místečka tam nenajdeš!"

Šest let jsem si v Paříži představoval něco podobného ve francouzské metropoli. Určitě by tam vypukla kvůli tomu nová revoluce. Naštěstí jí není vůbec zapotřebí. Většina ulic má mírný sklon, na začátku jsou hydranty a přirozeně tekoucí voda splachuje nečistotu do kanálů.

Genialita je občas v jednoduchosti, ale hlavně v Paříži nevyhubili metaře jako v Praze. Potkával jsem tu muže v zelených úborech, kteří vybírali dlouhými košťaty nečistotu zpod stojících aut.

Šlo jim to docela dobře. Jsem zvědav, zda jednou dospějeme od toho velkolepého metařského cvičení zase k prostému rozumu.