Adam Drda analytik BBC

Když v neděli policisté zasahovali proti antikomunistickému aktivistovi Janu Šináglovi, použili jednoduchý argument: mnohatisícové shromáždění příznivců a členů KSČM bylo úředně povoleno, srocení několika antikomunistů nikoli, protesty proti řádně ohlášenému rudému slavení tedy znamenají "narušení veřejného pořádku".

Zhruba ve stejnou dobu pochodovalo v Brně více než dvě stě příznivců extremistického hnutí Národní odpor.

Nejde v první řadě o to, kdo demonstruje a co přitom říká nebo dělá, ale o to, jestli dostal bumážku

Asi třicet lidí, kteří nesli transparent s nápisem "Neonacismus není názor, ale zločin", jim zastoupilo cestu. Byli vytlačeni policejním kordonem, aby skiheadi mohli projít.

Policejní logika se zdá v obou případech podobná: nejde v první řadě o to, kdo demonstruje a co přitom říká nebo dělá, ale o to, jestli dostal bumážku. Když ji má, získává nárok na ochranu. Nemá-li papír nebo razítko, ruší pořádek.

Vypadá to, že se znalostí téhle policejní praxe by si mohli v Praze či Brně uspořádat manifestaci třeba příznivci Usámy Bin Ládina - kdyby se jich sešlo dost a zvolili pro sebe vhodný eufemistický název (hnutí proti západnímu imperialismu, například), měli by vystaráno. Česká policie by je uhájila.

Problém tedy není v tom, že by čeští policisté houfně sympatizovali s komunisty nebo s neonacisty. Problém je, že mnohdy nepřemýšlejí nad tím, proti čemu a ve jménu čeho zasahují.

Policie v Brně nerozhodovala o tom, jestli pochod bude povolen nebo ne, byla postavena před hotovou věc a dostala za úkol zabránit násilí

Konkrétně u brněnského pochodu (a teď odhlédněme od řady jiných případů policejní "proskinheadské" shovívavosti) má však jednání policie jistou racionalitu: nerozhodovala o tom, jestli pochod bude povolen nebo ne, byla postavena před hotovou věc a dostala za úkol zabránit násilí.

Kdyby "pustila" skinheady, aby se se střetli se svými oponenty, byl by to zřejmě dost úděsný masakr. Nechat neonacisty projít, aby jejich akce co nejdřív skončila, může být lepší řešení, než pouliční bitva, zvlášť když policie cítí, že holohlavce nezvládne.

Rozhodující přitom je, co neonacisté povykují. Za "Čechy Čechům" je rozehnat nelze, za "Nic než národ" taky ne. Na hajlování a provolávání věčné slávy Hitlerovi asi zřejmě dali pozor.

Případ z Letné je úplně jiný. Člověk nemusí být zrovna prognostická veličina, aby vytušil, že když začne Miroslav Grebeníček vyzdvihovat předlistopadový režim a mluvit o současných politicích šmahem jako o "partě darebáků", která má "jít ke všem čertům", pořád ještě se najde někdo, kdo se proti tomu ozve.

Úkolem policisty v takovém případě není bránit svobodě projevu, ale opět - bránit násilí.

V případě Jana Šinágla to tak nebylo: hlasitě protestoval, načež byl nejprve napomenut, aby toho nechal. A poté - připomeňme, že po Grebeníčkově výzvě - jej policisté perlustrovali, zatkli a obvinili z přestupku.

Na Letné jednali iniciativně, nečekali, jestli se stane něco, co by vyžadovalo jejich zásah, ale rozhodli se preventivně zavřít Šináglovi pusu

Zjevně jednali iniciativně, nečekali, jestli se stane něco, co by vyžadovalo jejich zásah, ale rozhodli se preventivně zavřít Šináglovi pusu. Právě to je na případu skandální.

Strážník, který jde sloužit na podobnou akci, jako je komunistický 1. máj, má být navíc přiměřeně instruován: přinejmenším má něco vědět o české politické schizofrenii, o tom, že KSČM sice je parlamentní legální strana, ale že se na jejím mítinku otevřeně propaguje režim, označený zákonem za protiprávní, stejně jako hnutí směřující k potlačení práv a svobod.

Když to policie neumí nebo nechce řešit, měla by aspoň zachovávat maximální ohleduplnost a zdrženivost vůči těm, kterým to vadí.