Josef Mlejnek jr. politolog

Jeden z nich se nedávno seriózně věnoval příčinám rozkvětu bulváru v české kotlině. "Češi jsou konečně tam, kde chtěli být, v blahobytné a demokratické Evropě" napsaly nejmenované ještě seriózní noviny.

Pračlověk z Dmanisi byl údajně nevysokého vzrůstu a jeho mozkovna měla ve srovnání s dnešním člověkem jen zhruba poloviční objem

A pokračovaly: "Počátkem 90. let sice věřili, že vzdělaný český národ nepropadne konzumu, ten se ale Česku nevyhnul. Možná jsme chudí ve srovnání s Němci, Francouzi a Brity, ale jsme bohatí ve srovnání s naprostou většinou světa.

Stále více Čechů nemá existenční potíže. Stále méně se obávají o osud demokracie. Češi už nepotřebují informace, potřebují vyplnit volný čas. Nezajímají je koaliční jednání, ale operace kyčle Karla Gotta. Vyhledávají pohodlí a zábavu. Pasivně konzumují Blesk, Novu a slevy v hypermarketu."

Je-li tomu tak, člověk zoufale hledá něco nezábavného ke čtení. A naštěstí nachází v tom samém výtisku - nesenzační článek o pralidech. Konkrétně o pračlověku, jehož ostatky byly nalezeny ve vrstvách starých 1,77 milionu let u gruzínského města Dmanisi.

Pračlověk z Dmanisi byl údajně nevysokého vzrůstu a jeho mozkovna měla ve srovnání s dnešním člověkem jen zhruba poloviční objem. Přesto mu nechyběla vlastnost, kterou lze dle citovaného článku považovat za ryze lidský rys: soucit z bezmocnými.

Jak se to po milionech let pozná? Celkem jednoduše - stav čelisti prý nepochybně svědčí o tom, že onen pradávný lidský jedinec žil ještě dlouhá léta poté, co přišel o chrup. Evidentně mu proto musel někdo pomáhat, byl odkázán na pomoc ostatních členů tlupy.

Těžko říci, jak velká mozkovna je potřebná k porozumění Blesku. Přiznám se bez mučení, osobně mu moc nerozumím. V demografických publikacích jsem se však dozvěděl, že bohaté evropské populace, včetně té naší, stárnou a vymírají.

Konzum a orientace na užívání si mají jeden důsledek: dětí se rodí velmi málo, zato přibývá důchodců, kteří již dnes spíše živoří v chudobě a samotě, zatímco jejich potomci (synové a dcery i vnuci a vnučky) někde vydělávají, rozjíždějí kde co, a hlavně nevědí, co s volným časem.

"Pro naše nejbližší zvířecí příbuzné - gorily a šimpanze - znamená ztráta chrupu či jiný vážný tělesný handicap jistou smrt," konstatuje zmíněný článek o pračlověku z Dmanisi.

Zvířata prý sice krmí mláďata, ale zestárlým, nemocným či poraněným jedincům většinou potravu nepřinášejí a ponechají je jejich osudu.

Naše civilizace svým nemohoucím zatím ještě poskytuje odlidštěnou náruč sociálních a zdravotních systémů. Ty se však do pár desítek let nevývratně zhroutí, neboť ekonomicky aktivních bude příliš málo a opuštěných starců příliš mnoho.

Jejich kyčle senzaci nevyvolávají. A zázraky medicíny, na něž mnozí spoléhají, jsou omezené a hlavně nesmírně nákladné.

Co nastane, až k našim břehům dorazí šedivá demografická tsunami v plné síle?

Není rozpuk bulváru a kultu zábavy znamením či přímo symptomem toho, že se lidstvo ve skutečnosti vrací do výchozího opičího stavu, opičího i ve smyslu vztahu k bližnímu? Propad o dva miliony let pod praporem pokroku...