Ondřej Štindl analytik BBC

Tahle varianta je také výhodnější i pro politické strany. Mezi, řekněme, veřejným zájmem a zájmy politické reprezentace tedy nastala shoda, i to se někdy stává.

Vládní strany jsou jednoznačně proevropské, premiér Paroubek označil přijetí ústavy za "superprioritu" jeho kabinetu. Možná i proto, byli někteří představitelé koalice ochotni uvažovat o schvalování v parlamentu.

Jenomže na to, aby přijetí ústavy bylo za těchto okolností jisté, by na ně musela stačit prostá, nikoliv ústavní většina.

Není se tedy co divit, že naděje některých představitelů ODS se upínají - k Francii

Pokud by ale koalice - třeba tím, že by o věci nechala rozhodnout ústavní soud - dala najevo, že o tom byť jen uvažuje, vystavila by se kritice, že si zásadní rozhodnutí chce jaksi monopolizovat, navíc v době, kdy se netěší velké důvěře.

Takový pokus by pak pravděpodobně byl stejně neúspěšný - těžko si představit, že by ústavní soud rozhodl jinak, než že věc evropské ústavy skutečně potřebuje ústavní většinu.

Koalice by pak v takové situaci ničeho nedosáhla a zůstala by jí jen pošramocená pověst. Paroubkovo rozhodnutí na úvahy o parlamentním hlasování alespoň pro tuhle chvíli rezignovat, je proto docela rozumné.

Představa parlamentního hlasování o ústavě nemusí být vůbec přitažlivá ani pro občanské demokraty - a ne jenom z principiálních důvodů. Pokud by na ně došlo, museli by totiž nějak hlasovat, přesně tomu by se přitom možná rádi vyhnuli.

Na jednu stranu totiž vystupují jako zásadoví kritici ústavy, strana v tom ovšem zdaleka není jednotná - připomeňme například postoj předsedy Senátu Přemysla Sobotky.

A nejde jen o něj - mezi občanskými demokraty je více lidí, kteří by neviděli rádi, kdyby případné nepřijetí ústavy zůstalo "na triku" ODS. A to jak ve vztahu k té významné části voličů ODS, která je prevropská, tak i ve vztahu k mainstreamu evropské politiky, jehož se občanští demokraté chtějí stát respektovanou součástí.

ODS má ovšem i ty příznivce, kteří do posledního písmenka přijímají nesmlouvavou argumentaci prezidenta. Pro ně by jakýkoliv jiný postoj k ústavě než rezolutní odmítnutí představoval cosi na způsob velezrady.

Strana by tak ve tak ve sněmovně mohla projevit nejednotu v zásadní věci, což by pro ni nedlouho před volbami nebylo dvakrát dobré.

Ze stejného dilematu, jaké by museli řešit před dnes již jen hypotetickým parlamentním hlasováním, ovšem občanští demokraté budou muset vybruslit i před lidovým hlasováním - bude před nimi jen stát v méně vyhrocené podobě.

Není se tedy co divit, že naděje některých představitelů ODS se upínají - k Francii. Domnívají se, že pokud tam ústava neprojde, celý projekt prakticky padne a referendum v česku už nebude potřeba.

Česká občanská pravice tedy doufá v úspěch mimo jiné i francouzské levice, pro niž je návrh ústavy "ultraliberální". Čas od času politika takové paradoxy přináší.