Ondřej Štindl analytik BBC

Bylo by asi nespravedlivé klást na dosavadní vystoupení Jiřího Paroubka nějaké přehnané nároky.

U slov pronesených při víceméně oficiálních příležitostech - jako jsou jmenování vlády nebo tisková konference po její první a víceméně symbolické schůzi - nebývá obvyklé, aby přetékala myšlenkám a dopodrobna vysvětlenými programovými koncepty.

Jakési klíčové slovo prvních premiérových vystoupení byl výraz "veřejné blaho", Paroubek ho použil hned několikrát

Paroubek tu obsahovou chudost ovšem zbytečně zastíral občas krkolomnou větnou stavbou a nadmírou cizích slov, takže občas došlo na poněkud výstřední spojení typu "komponenty blaha".

Z jeho slov se ale také dá odvodit určitá rámcová představa toho, o jaký veřejný obraz bude Jiří Paroubek v čele kabinetu usilovat. A je pravda, že téměř v ničem jiném než právě v budování vlastního veřejného obrazu nebude mít vláda volné ruce.

V těch praktičtějších věcech ji drasticky omezují poměry ve sněmovně, obtížně překonatelné rozpory ve vlastních řadách, imperativy, které přináší předvolební čas.

Paroubek také jistě vnímá memento, které pro jeho vládu představuje osud Stanislava Grosse, který do funkce nastupoval s pověstí mistra mediální komunikace, aby pak na jejím totálním nezvládnutí spektakulárně vyhořel.

Jiří Paroubek se na začátku své premiérské dráhy snaží působit jako politik širšího společenského konsensu. Zdůrazňoval, že jeho vláda je tu jaksi "pro všechny", tedy nejen pro voliče vládních stran.

Pochválil ve veřejnosti oblíbeného prezidenta za to, jak důsledně se během krize držel ústavy - mnozí kritici i z Paroubkovy vlastní strany přitom Václavu Klausovi vytýkali, že se prohřešuje proti ústavním zvyklostem.

Tomu smířlivému poselství odpovídá i mírné Paroubkovo vystupování, zřejmě zaregistroval kritiku, jež mu připisovala aroganci. S tím souzní i zdůrazňování nutnosti klidu a stability - známých fetišů českého politického diskursu.

Jiří Paroubek ten kýžený klid chce nejen šířit, ale chce ho i, jak řekl, "vyžadovat".

Tady může naskočit souvislost s Paroubkovými myšlenkami na zkrocení médií, s nimiž přišel před svým jmenováním, a s interpretací Grossovy aféry jako výsledku spiknutí, která je v sociální demokracii rozšířená.

To "vyžadování" klidu a stability se pak může proměnit ve snahu o umlčení těch, kdo v duchu zmíněné interpretace šíří nestabilitu a neklid - především prostřednictvím médií.

Paroubek vyhlásil svůj záměr vzdorovat atmosféře nedůvěry v politiku, možná má součástí toho boje má být i snaha nějak omezit ty, kdo onu nedůvěru podle něj šíří.

Jakési klíčové slovo prvních premiérových vystoupení byl výraz "veřejné blaho", Paroubek ho použil hned několikrát. Historické konotace toho výrazu, spojené s krvavou stránkou francouzské revoluce, mu zřejmě nejsou na překážku.

S mírnou nadsázkou tedy jde říci, že Paroubkova vláda lidem má přinést jakýsi blažený klid jinak řečeno, nirvánu. To je vskutku ambiciózní úkol, a to i pro premiéra, který nijak neskrývá své značné sebevědomí.