Jaroslav Veis publicista a politický poradce

Navíc ne té úplně první na světě, nýbrž té, která patřila jistému Ray Krocovi.

Celkem jsem ji chápal. Pravda, řetězec, který ten Kroc založil, za půl století svými Big Macy obmotal celý svět, ale na druhé straně, vždyť jde jen o karbanátky.

Po kom nám však doopravdy zbyly McDonaldy a ty dva zlaté oblouky z jejich loga, kterým jedna známá říká prsy matky McDonaldové? Po bratrech - nebo po Krocovi?

Otevřel jsem tedy internet, najel na www.google.com a zadal McDonald. Za devět setin vteřiny objevil Google 28 miliónů a 100 tisíc odkazů. O Coca Cole, ve které by se všechny karbanátky světa utopily, Google našel za dvojnásobnou dobu jen třetinu odkazů.

Abych si srovnal optiku, koukl jsem se na opravdového giganta, na Microsoft. To byla rána: za sedm setin vteřiny 300 miliónů odkazů. Kam se hrabe Bůh s 51 milióny a devíti sty tisíci. Ještě že je alespoň rychlejší, Googlu to trvalo jen čtyři setiny vteřiny.

Ale abych se vrátil k tomu McDonaldovi, kterým to moje googlování začalo. Šlo mi hlavně o rozdílnost osudů bratří McDonaldů a Ray Kroce.

Bratři přišli na to, jak umožnit lidem rychle, čistě a s hodně přimhouřenýma očima řečeno - dobře se najíst. Ray Kroc jejich nápad nejdřív koupil a potom sám dokázal miliónkrát skvěle prodat.

Cíl bratří McDonaldů byl zjevně jiný než Krocův. Vynálezci rychlých karbanátků v žemli nechtěli víc, než na co mohli ze San Benardina, kde podnikali, dohlédnout: cadillac, klidný život, čas na golf.

Krocovi své jméno prodali hluboko pod cenou, kterou mělo možná už tehdy a určitě má dnes. Ne že by toho kdy litovali. Starší z bratrů Dick slavnému reportérovi Davidu Halberstamovi popsal, proč nelitoval on:

"Měl bych čtyři žaludeční vředy a kolem mě by pobíhalo osm daňových poradců a pokoušeli by se spočítat, jak zaplatit daně."

Což se v bleděmodrém přihodilo Ray Krocovi. Podle Halberstama na sklonku života, po pár mrtvičkách, sedával se stopkami v ruce v kanceláři, dalekohledem koukal na nedaleký McDonald, a když měl pocit, že se tam obsluhuje moc pomalu, udával to telefonem manažerovi.

Všichni tři jsou už po smrti. Umřeli bezdětní. Co po nich zbylo? Po bratrech jméno. Po Krocovi pár miliard dolarů, které jeho vdova věnovala na charitu, z největší části armádě spásy. Pokud jde o jméno, nic moc. Když si ho progůglujete, skončíte u mizerných 124 tisíc odkazů. I takový Stanislav Gross jich má víc než dvakrát tolik.

Po kom nám však doopravdy zbyly McDonaldy a ty dva zlaté oblouky z jejich loga, kterým jedna známá říká prsy matky McDonaldové? Po bratrech - nebo po Krocovi?

Říct ze po všech, je až příliš jednoduché. V téhle otázce se totiž skrývá to důležité: Co rozhoduje, produkt či marketing? Schopnost vytvářet nebo umění prodívat? Máme se těšit z toho, že jsme jen lokální, nebo usilovat o to být globální? Jenže je právě tohle, oč běží?

Hamlet, kralevic dánský, by se tomu jen vysmál. A i jeho názor bychom měli v dnešní progůglované době brát vážně: má 4 milióny a 60 tisíc odkazů. A dokonce ještě o setinu vteřiny rychleji než Bůh!