Adam Drda analytik BBC

Staronový kabinet ještě nemá jisté, že se skutečně zrodí.

Nejvíc vládu v tuto chvíli ohrožuje sociální demokracie jako celek

Nejdřív musí prezident republiky přijmout demisi premiéra, což nepochybně rád udělá, pak bude třeba, aby jmenoval novým premiérem Jiřího Paroubka, což asi udělá rovněž.

Chce se říct, že Václav Klaus nemá jinou možnost, ale je to Václav Klaus - nějaký neobvyklý výklad ústavy a tvůrčí politický přístup nelze předem vyloučit.

Vláda se také nelíbí třem sociálně demokratickým poslancům, Vladimíru Laštůvkovi, Janu Kavanovi a Josefu Hojdarovi.

To jsou však - naštěstí pro Paroubka - politici, kterým se od chvíle, kdy se Miloš Zeman odebral na venkov nelíbilo prakticky nic.

Jejich nespokojenost sice mohutně přispívala k rozkladu ČSSD a tím i k vládním krizím, při parlamentním hlasování ale nakonec nikdy v nic nevyústila.

Jako by si Paroubek myslel, že komunisté jsou nebezpeční jen se Staliem či Brežněvem v zádech

Pro vládu zřejmě nepředstavuje větší nebezpečí tato trojice ani prezident. Nejvíc ji v tuto chvíli ohrožuje sociální demokracie jako celek.

Její vedení evidentně pořád koketuje s myšlenkou na to, že by kabinet mohli tolerovat komunisté, kteří to připouštějí a chtějí přísnější zákon o majetkových přiznáních, než má ČSSD (resp. vláda) v plánu.

Stanislav Gross se k tomu "nestaví zcela neochotně" - v jednom z víkendových televizních diskusních pořadů dokonce pohovořil o tom, že "daňové zákony v ČR znají určitý prostor deset let zpátky, ve kterém se můžeme pohybovat".

Řeč je tedy o zkoumání majetků bohatších lidí zpětně, což je úkon, do něhož by se komunisté s velkou chutí pustili.

Unie svobody už dala najevo menší zděšení, lidovci chladné odmítnutí. Nemluvilo se náhodou o tom, že dohoda o nové vládě bude obsahovat nějakou protikomunistickou pojistku?

Korunu tomu nasadil pravděpodobný příští premiér, který se nechal slyšet, že "dělat z komunistů neustále strašáka je stupidita" a že už "nejsou časy Sovětského svazu nebo Kominterny".

Otevřenou spolupráci své strany a KSČM si prý dovede představit za pět až devět let a zatím bude dávat přednost jiným koalicím.

Paradoxní je, že pokud KSČM dostane příležitost někoho zničit, sociální demokraté budou první na řadě.

Ponechme stranou, že je poněkud odvážné předpovídat politický vývoj v zemi, kde politika prochází takřka permanentní krizí, předpovídat to nota bene jako člen strany, která se rozkládá, její zásady občas platí jen několik hodin a podstatná část jejích členů i voličů po KSČM vytrvale pošilhává.

Zajímavá je spíš naivita suverénního Paroubka - jako by si myslel, že komunisté jsou nebezpeční jen se Staliem či Brežněvem v zádech a že jejich extremismus třeba za pět let tak nějak samočinně vyprchá.

Paradoxní je, že pokud KSČM dostane příležitost někoho zničit, sociální demokraté budou první na řadě.

S ohledem na budoucnost koaliční vlády je též třeba zaznamenat výroky Stanislava Grosse, muže, který de facto způsobil vládní krizi.

ČSSD podle něj jako jediná udělala ústupky a prokázala odpovědnost vůči státu, lidovec Milan Šimonovský je špatný ministr dopravy, ale nešlo ho vyměnit, lidovci jako celek se pokusili rozbít koalici, Gross sám je objetí blíže nespecifikovaného spiknutí atd. atp.

Jelikož minimálně polovinu funkčního období vlády zabere předvolební kampaň, jelikož se na ní předseda ČSSD hodlá intenzivně podílet, a jelikož nic nenaznačuje, že by byl ochoten říkat něco výrazně jiného, čeká koalici i opozici zjevně spousta vzrušených okamžiků.

Pokud při nich zbude čas na uvádění alespoň některých vládních plánů do praxe, bude to menší zázrak.