Ondřej Štindl analytik BBC

Pokud prezident mluví o tom, jak je zastrašován a umlčován, pokud jeho mateřská strana protestuje proti tomu, že Václav Klaus se stal objektem inkvizičního tažení, a pokud jsou důvodem všeho toho rozruchu slova europoslance zvoleného za stranu španělských katolíků, je zřejmě třeba mít se na pozoru.

Bude-li se Václav Klaus stylizovat do role neohroženého bojovníka proti ničeho se neštítící zákeřné bruselské přesile, nemůže mu to uškodit

Odhlédneme-li ale od těch silných slov tak se neděje nic zvláštního. Nedá se čekat, že by Václavu Klausovi někdo napříště bránil v publikaci jeho názorů na evropskou ústavu, zakazoval mu mluvit na veřejnosti, kroutil ruce českým voličům, aby v případném referendu hlasovali pro ústavní smlouvu.

Český prezident ovšem dobře ví, že čím radikálnější a ostřeji formulované jeho výroky na margo ústavy a evropských institucí budou, tím větší mediální ohlas budou mít, a že na faktické podstatě věci zas až tak záležet nemusí.

Bude-li se Václav Klaus stylizovat do role neohroženého bojovníka proti ničeho se neštítící zákeřné bruselské přesile, nemůže mu to uškodit - především na domácí scéně. V situaci, kdy žádné faktické nebezpečí nehrozí, je taková stylizace navíc docela snadná.

Někdy ovšem prezident působí spíš jako dravý fotbalový útočník, který si jde do šestnáctky - jak se říká - pro faul a po prvním kontaktu se soupeřem se kácí v přihrávaných bolestech.

Jistě, poslanci Leinen a Vidal-Quadras o českém prezidentovi hovořili slovy neuctivými, a pokud se přitom zaštiťovali autoritou parlamentu jako instituce, bylo to z jejich strany zbytečné - je to projev jisté nedůvěry k vlastnímu názoru, když ho člověk musí opřít o nějakou úředně vyhlížející budovu.

Václav Klaus se ale dopouští podobného prohřešku, když kritiku své osoby chápe jako urážku země, již reprezentuje.

To by se snad dalo říci tehdy, kdyby prezidentovy výroky reprezentovaly nějakou alespoň trochu konsensuální českou pozici.

Přívlastky, jimiž poslanci evropského parlamentu prezidenta počastovali, se nijak nevymykají tomu, co Václav Klaus na adresu unijních představitelů běžně říká, jak co do síly, tak co do vynalézavosti.

Český prezident si libuje v roli toho, kdo konfrontačně projevuje polemický názor. K takové roli ovšem kromě schopnosti invektivy rozdávat patří i schopnost je v klidu nebo dokonce s nadhledem přijmout.