Jaroslav Jírů publicista

Když jsem nedávno listoval českými deníky, viděl jsem, že se letos více než kdy jindy zpovídají funkcionáři Komunistické stran Čech a Moravy. Tedy nikoli v přítmí zpovědnic pánům farářům, ale novinářům a čtenářům.

S rozhovory jako by se roztrhl pytel. Zaujaly mne obzvláště dva: s předsedou KSČM Miroslavem Grebeníčkem v Mladé frontě DNES a místopředsedou Vojtěchem Filipem v Lidových novinách.

To, co řekl Miroslav Grebeníček, mne přímo ohromilo. Až dosud jsem se vždy domníval, že před listopadem 1989 byl ukázněným členem Komunistické strany Československa.

Vždyť její řady rozmnožil v době nejtužší normalizace v roce 1975 a učil na univerzitě, to mohli jen ti nejvěrnější z věrných. A vidíte, třicet let poté, co mu vtiskli do ruky rudou knížku, se dozvídám pravdu.

Miroslav Grebeníček byl za totality disident! Tajný, zakuklený, ale disident!

Skoro by se zdálo, že když šel na přijímací pohovor, tak měl v jedné kapse Poučení z krizového vývoje a ve druhé Dva tisíce slov. Máme-li věřit záhlaví otištěného rozhovoru, vstoupil v roce 1975 do KSČ proto, že v něm stále ještě zůstávaly ideály z roku 1968.

To je přímo revoluční objev! V letech 1969 až 1970 statisíce bývalých komunistů vystupovaly ze strany či byly vylučovány proto, že v nich ty ideály zůstaly a Miroslav Grebeníček volil o pět let později právě obrácený postup.

Kdybych ho měl přirovnat nějakému zvířátku, řekl bych, že lezl jako rak nazpátek tam, odkud všechny osmašedesátníky ostrým třídním koštětem vyhnali.

V rozhovoru svůj vztah k totalitní minulosti rozvádí a říká: „S kádrováním jsem si také užil své a těšil jsem se, že to bude jedna věc, který přijde po Listopadu pryč.“

Nezvonil on nakonec také klíči na zmrzlých náměstích? Pokud se na to těšil už v roce 1975, musel tak činit hodně potichu, aby ho některý bdělý soudruh neslyšel, jinak by ho přece do strany nevzali.

Ale Grebeníček rozvíjí svou myšlenku dále a říká: „Dnes si mohu říkat svobodně mnohé.“ Tomu příliš nevěřím. Myslíte, že by měl odvahu pronášet své kontroverzní soudy o totalitě na 1. máje před starými soudruhy na Letenské pláni? Ti by mu dali!

To Vojtěch Filip mluví v Lidových novinách úplně jinak. Dost lidí podle něj dnes straně vytýká, že je málo revoluční. Na otázku: „Bylo za totality lépe?“ odpovídá přímočaře:

„Mně osobně ano. A lidem obecně taky.“ Co to, co to? Místopředseda strany se s předsedou podivuhodně rozchází. Jeden měl potíže, které těžce i když potichu snášel, druhému se dobře vedlo. Tak jak to vlastně bylo?

Měl by to snad vyřešit mimořádný sjezd, nebo alespoň pěkná ideová konference.