Adam Drda analytik BBC

Jinými slovy, že nejde o běžnou mezistranickou havárii, po níž se vláda nakonec, přes všechny tvrdé výroky pro novináře, vždycky nějak poslepuje, aby se dokodrcala k volbám.

Jakoby ústředním zájmem ČSSD nebylo vyřešit problém tak, aby to stálo co nejmíň, nýbrž neustoupit lidoveckým čertům, i kdyby to ČSSD mělo zničit

Místopředsedovi lidovců Janu Kasalovi se rozrušením chvěl hlas; předseda unionistů Pavel Němec vypadal - ať odpustí to slovo - dosti vykuleně.

Šéf poslanců sociální demokracie Michal Kraus měl výraz krajní zdrcenosti a mluvil o nevyspělosti své strany.

Místopředseda ČSSD a ministr financí Bohuslav Sobotka se snažil tvářit sebevědomě, ale byla to taková ta rozpoznatelně chtěná suverenita, kterou člověk občas nasadí, když mu hodně teče do bot; v odpovědích Sobotka tápal, protiřečil si a od mikrofonů se vzdálil "v nejkratším možném termínu", přesně ve chvíli, kdy začaly padat nepříjemně konkrétní otázky.

Premiér Stanislav Gross pro jistotu nepřišel vůbec, zamýšlený premiér, diplomat Jan Kohout sdělil, že nejlepší variantou by podle jeho osobního názoru byly předčasné volby.

Sociální demokracie se vlastně včera zachovala tak, jak je to pro ni už delší dobu přirozené: strana v těžké krizi, která se dočasně a unáhleně sjednotila za Grossem, se zase začala postaru rozkládat.

Gross nejdřív se svými partnery cosi vyjednal, ale pak, když ve vlastní straně narazil na odpor, hlasoval údajně sám proti sobě

Vyslala reprezentativní vyjednavače v čele s premiérem, ti cosi dojednali, ale ukázalo se, že vyjednávají jen sami za sebe.

Grossova autorita ve straně je mizivá, s ním slábne i jeho pobočník Bohuslav Sobotka.

Zajímavé na tom, je, že "orgány" sociální demokracie odmítly kompromisní dohodu se zdůvodněním, že je příliš vstřícná vůči lidovcům, že se tak splnily všechny požadavky těchto "rozbíječů koalice".

ČSSD zjevně ještě nedošlo, že příčinou krize byl v první řadě premiér a příčinou rozkladu koalice skutečnost, že se za ním jeho strana cca před dvěma měsíci tak ochotně a nedomyšleně sešikovala.

Jakoby ústředním zájmem sociálních demokratů nebylo vyřešit problém tak, aby to stálo co nejmíň, nýbrž neustoupit lidoveckým čertům, i kdyby to ČSSD mělo zničit.

Zajímavé je také sledovat Grossovo chování, již zcela iracionální: nejdřív se svými partnery cosi vyjednal, ale pak, když ve vlastní straně narazil na odpor, hlasoval údajně sám proti sobě.

Stanislav Gross je člověk zahnaný do kouta, člověk, který jedná pod nezvladatelným tlakem ze všech stran, tou vlastní počínaje a prezidentem konče.

Pokud někdy byla blízko možnost, že se ČSSD opře o komunisty, pak právě nyní

Nedokáže na to všechno reagovat, jedná chaoticky a jeho rozhodnutí podle toho vypadají.

Sociální demokracie, která se za žádnou cenu nechce pustit vlády, mu teď znemožnila rezignaci. Pokud někdy byla blízko možnost, že se ČSSD opře o komunisty, pak právě nyní.

Co se může dít v dalších dnech? Představa menšinové vlády, hledající podporu u různých stran, je nereálná.

Představa, že by se koalice mohla po tom všem ještě dát dohromady se nejeví o moc reálnější.

Pokud se sociální demokraté spojí s KSČM, prohloubí se konflikt s prezidentem a celým zbytkem politické scény, ale především by se ČSSD mohla záhy rozpadnout.

V záloze je ještě plán předsedy ODS Mirka Topolánka na sestavení většinové úřednické vlády, která zemi přivede k předčasným volbám - začíná to vypadat jako téměř jediné možné řešení.