Daniel Kaiser analytik BBC

Z návrhu, s nímž včera na jednání přišla ČSSD, jde dojem, jako kdyby sociální demokraté o nové vydání koalice velký zájem neměli.

Podmínky jsou formulované skoro jako v proslulém ultimátu, které kdysi Rakousko-Uhersko poslalo do Srbska po atentátu na následníka trůnu - tedy tak, aby se adresát spolehlivě urazil.

Kalouskovo ne, které až dosud mohlo vypadat jako lpění na prebendách, je rázem obranou základní politické cti.

Oběma malým stranám chce Gross sebrat po jednom ministerstvu a zvětšit tak váhu sociální demokracie ve vládě.

Ani nápad, že by strany na předem označená ministerstva premiérovi nabídly sadu kandidátů, není neutrální.

Podle textu by totiž ČSSD na svých deset ministerstev nominovala 25 lidí, tedy v průměru dva a půl člověka na jednu funkci. Ale KDU-ČSL i Unie svobody by každá na svá dvě křesla musela nabídnout po osmi lidech, v průměru tedy čtyři kandidáty na jedno místo.

Logické vysvětlení takový dvojí metr nemá.

Kalouskovo ne, které až dosud mohlo vypadat jako lpění na prebendách, je rázem obranou základní politické cti.

Kromě toho se ČSSD i včera bránila obnově koaličního svazku a v dohodě výslovně zmínila pouze společný postup k ratifikaci evropské ústavy a při schvalování rozpočtu na příští rok.

Menší vládní strany naopak trvaly na tzv. protikomunistické pojistce, která by vládním stranám v důležitých otázkách zabránila hlasovat s opozicí.

Hlavně za posledních devět měsíců, tedy už v Grossově éře, se poslanecké kluby ČSSD a KSČM opakovaně spojovaly v ekonomických a majetkových zákonech. Lidovci a snad ani unionisté nemají na takové zážitky už chuť.

Menšinovou vládou podporovanou KSČM by ČSSD podstoupila zatím neprobádaná rizika

Objektivně vzato je ČSSD ve výrazně horší pozici než KDU-ČSL. Lidovci v průzkumech dosahují svých konstantních osmi, devíti procent a přinese jim je v příštích volbách i Kalousek.

Zato menšinovou vládou podporovanou KSČM by ČSSD podstoupila zatím neprobádaná rizika.

Co kdyby se proti ní zvedla vlna lidové, antikomunistické nevole? Jak by takovou zatěžkávací zkoušku zvládla sama sociálnědemokratická strana?

Gross by v případě menšinového, třeba Kohoutova, kabinetu s komunistickou asistencí čelil těm samým překážkám, které ho před týdnem nakonec donutily vůbec připustit možnost vlastní demise.

Pokud by se svou představou vlády narazil u Kalouska a s podporou komunistů u veřejnosti, zbývají Grossovi předčasné volby - za ně by nějaký ten Kohoutův kabinet až do podzimu klidně tolerovala i ODS. Ale předčasné volby zase nejsou oblíbeným námětem v poslaneckém klubu ČSSD.

Logicky by to tedy měla být spíš sociální demokracie, kdo bude ustupovat. Ve včerejším návrhu dohody si k couvání snad vědomě připravila docela velký prostor. Uvidíme, jestli dnes bude logika mít svůj den.