Martin Valášek šéfredaktor kulturní revue Souvislosti

Takto, pochůzkářsky, začínal první pražský kavárník Jiří Deodát, zvaný též Damascenus nebo také Gorgos Hatalah il Demški.

Každé město má své kavárenské legendy, postavy, jež vtiskly provoněným podnikům něco neopakovatelného, osobnosti, na něž se vzpomíná i po letech

Káva se jeho zásluhou postupně přesouvala z lékáren do kaváren a v Praze se začaly psát první kapitoly kavárenské historie.

Každé město má své kavárenské legendy, postavy, jež vtiskly provoněným podnikům něco neopakovatelného, osobnosti, na něž se vzpomíná i po letech.

Za časů, kdy se číšníci holili dvakrát denně a kdy se do kaváren nechodilo pouze na kus slova, ale i pracovat, byl mezi pražskými kavárníky proslulou postavou František Patera, vrchní slavné kavárny Union, v níž se protínaly cesty literátů, výtvarníků, architektů, profesorů, šachistů, esperantistů i žurnalistů.

V nostalgických vzpomínkách pamětníků zaniklého světa pražských kaváren se s Františkem Paterou setkáme téměř vždy. Čteme, jak nakupoval literární a výtvarné časopisy, hlavní evropské deníky a všechny české noviny.

Jak pošťuchoval Jaroslava Haška, ať kouká napsat něco o kávě a buchtách, až byl nakonec sám literárně zvěčněn, jak dokázal přimhouřit oko a počkat s placením do doby, než bude zákazník opět solventní.

Když pan Patera v roce 1947 zemřel, věnovaly mu Lidové noviny obsáhlý nekrolog.

Legendárními a světově proslulými postavami vídeňského kavárenského světa byli donedávna Leopold a Josefine Hawelkovi. Krátce po svatbě v roce 1936 začali provozovat první vlastní kavárnu Alt Wien (Stará Vídeň).

Po třech letech ji kvůli vysokému nájmu opustili a v malé uličce Dorotheergasse v centru města si v původních secesních - a dodnes dochovaných - prostorách otevřeli Café Hawelka.

Během druhé světové války byl podnik zavřen, bez úhony přežil všechna bombardování a od podzimu 1945 funguje nepřetržitě dodnes.

Café Hawelka se stalo vyhledávanou kavárnou několika vídeňských spisovatelských generací, vraceli se sem například Elias Canetti, Arthur Miller, Andy Warhol nebo Bohumil Hrabal, po doporučeních turistických bedekrů se tady dveře netrhly.

Přesto kavárna neztratila nic na osobitosti a přátelskosti typického rodinného podniku, v němž se potkávají tři generace provozovatelů.

Vyhledávanou atrakcí byly zejména buchty, jež paní Hawelková večer co večer pekla a kolem dvaadvacáté hodiny roznášela po lokále. Pan Hawelka sedával na stoličce hned u dveří, každého návštěvníka osobně pozdravil a jal se mu hledat místo.

Před několika dny paní Josefine Hawelková zemřela. Bylo jí 91 let.

O jejím věhlasu a renomé svědčí stovky pohnutých kondolencí, jež se záhy po jejím úmrtí začaly objevovat na internetových stránkách kavárny.

Je-li nějaké kavárenské nebe, paní Josefine Hawelková v něm touto dobou zcela určitě zadělává na večerní buchty.