Ondřej Štindl redaktor BBC

Prezidentův výklad ústavy je odborníky vnímán různě

Soudcovská unie má za protiústavní to, že prezident odmítl jmenovat mladé soudce navržené ministerstvem, přestože splňovali zákonné podmínky.

Podobně se i při obměně Grossova kabinetu Václav Klaus nechoval v souladu s dosavadními zvyklostmi, dokonce naznačil, že by mohl prodlužovat patovou situaci. Dikce ústavy to prý nevylučuje.

Obecná slušnost

Komisi, která text ústavy počátkem 90. let tvořila, předsedal Jan Kalvoda, tehdejší předseda ODA a vicepremiér, dnes advokát.

Podle něj je ústava formulována sice obecně, od politiků však očekává chování v duchu jejích principů. Podle Kalvody výkonná moc tyto principy "znetvořuje".

"Pokud ústava stanoví, že prezident jmenuje, nemá jinou možnost a jmenovat musí," míní Kalvoda.

Kalvoda soudí, že je věcí obecné slušnosti to udělat co nejdříve.

Stručná ústava?

V komisi pro přípravu ústavy pracoval i právník a bývalý soudce Ústavního soudu Vojtěch Cepl. Říká, že tehdy byl pro to, aby ústava byla formulována stručně a spíš obecně.

Dnes však chápe postoj těch, kdo naopak prosazovali ústavu podrobnou, která by jednání politiků v různých situacích popisovala velmi přesně.

"Nikdo nemůže předvídat, jak přesně aktéři politického života budou jednat," souhlasí politolog Josef Mlejnek z pražské Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.

Podle něj tuto otázku nelze pojímat obecně, některá místa si zaslouží specifikaci, jiná vágnější podobu.

"Když politiky ústava příliš sešněruje, vezme jim možnost najít schůdné řešení," říká Mlejnek.

Úloha prezidenta

Vladimír Balaš z Ústavu státu a práva se nedomnívá, že by se prezident v současné krizi choval neústavně.

Když politiky ústava příliš sešněruje, vezme jim možnost najít schůdné řešení Josef Mlejnek, politolog

Podle něj je Klausův postup v zásadě shodný s rolí, jakou tvůrci ústavy prezidentovi přiřkli.

"Počítalo se i s kontrolní rolí prezidenta, nejen rolí formální - přijímání a potvrzování demisí," soudí politolog Josef Mlejnek.

Domnívá se, že se Václav Klaus chová velmi zdrženlivě, nastalá situace ale odhaluje slabá místa v ústavě.

Podle něj některé pochybnosti mohou vzniknout, na druhé straně má ale prezident určitou volnost, aby například mohl ovlivnit jmenování premiéra, který by byl velmi nezpůsobilý.

Podle Vladimíra Balaše může v prezidentově rozhodování hrát jistou roli i historická zkušenost:

"Může dojít k ohrožení demokracie, historická zkušenost z Československa roku 1948 vede k opatrnosti."

Účelový přístup

Jan Kalvoda naopak v prezidentově postupu vidí účelový přístup k právu, který je podle něj dědictvím totality:

Naše právní teorie je zvyklá na dogmaticko-lingvistický přístup k právu, analyzuje se text a hledají se v něm volné prostory pro prosazování určitých politik Vojtěch Cepl, bývalý soudce Ústavního soudu

"Instrumentální pojetí práva jako nástroje potřebného k dosažení obecného cíle, to je velmi živá komunistická doktrína," míní Kalvoda.

Vojtěch Cepl k tomu říká, že účelový přistup k právu je v Česku dominantní, neomezuje se zdaleka jen na politiku:

"Naše právní teorie je zvyklá na dogmaticko-lingvistický přístup k právu, analyzuje se text a hledají se v něm volné prostory pro prosazování určitých politik."

Podle Cepla se čeští advokáti soustředí na hledání chyb v liteře zákona. Ale teď se už čím dál víc u nižších soudů vychází ze smyslu a funkce předpisů.

Zásadní podle politologa Josefa Mlejnka je, aby se politici - a nejen oni - naučili respektovat i ty "neviditelné" části ústavy a zákonů vůbec.