|
Církev v nenáboženském světě | ||||||||||||||||||||||||||||||||||
9. dubna před šedesáti lety byl za účast na spiknutí proti Hitlerovi zastřelen luterský teolog Dietrich Bonhoeffer. Pamětní bohoslužba přímo na popravišti v koncentračním táboře Flossenburg zůstala událostí jen lokálního významu. Televize všech zemí byly zaměstnány jinde, mediální událostí číslo jedna byl v těchto dnech pohřeb Jana Pavla II. Dietrich Bonhoeffer ve vězení kromě jiného napsal, že "jdeme vstříc období po všech stránkách nenáboženskému... I ti, kdo se upřímně jako 'věřící' označují, svou víru nijak nepraktikují... Otázky, na které dlužno odpovědět, jsou tyto: co znamenají církev, sbor, kázání, liturgie, křesťanský život v nenáboženském světě." Papežův pohřeb jako by vyvracel to, co před více než půlstoletím napsal Bonhoeffer. Možná by se tento muž divil, kdyby viděl, jak se na Řím valí miliony poutníků, jejichž starostí není, co znamená církev v nenáboženském světě, ale jak zahlédnout rakev s ostatky papeže. Není to s tezí, že dnešní člověk je nenáboženský a svět dospělý, poněkud složitější, než Bonhoeffer prorokoval? Asi ano, je to složitější. Bonhoeffer nepředvídal, že bude televize a jaký bude mít vliv. Nevěděl nic o síle televizní reportáže, zachycující lidi různých barev pleti, různých kultur a jazyků, jak se za papeže vroucně modlí. Nevěděl, jak silný emoční náboj, zasahující stamilióny lidí po celé planetě Zemi, má televizní záběr starce, který by chtěl ještě něco říct, ale už nemůže. Před šedesáti lety nikdo netušil, jak budou takové obrazy účinné. Papež Jan Pavel II. má velký podíl na tom, že církev, kde se kromě skandálů nic mediálně vděčného neděje, nebyla z televizního podnikání vytěsněna. Hlavně díky jeho charismatické osobnosti se obrazy církve a z církve staly součástí obrazu světa, jak ho média tvoří. Je to svět svébytný a reálný. Není však trvalý. Každá reality show skončí a bude nahrazena jinou. Papež se zapsal do stamilionů srdcí, která k němu hořela oddaností a láskou, hlavně prostřednictvím elektronických médií. V době, kdy naše oči hledí na tolik dějů najednou a naše mysl odvykla souvislostem, víc než kdy jindy platí, že sejde z očí, sejde z mysli. Spolu s tělesnou schránkou jedinečného papeže Jana Pavla II. byl pohřben i jeho jedinečný mediální obraz. Nebyly však pohřbeny otázky, jak má žít církev ve světě, který žije bez Boha. Stále živý zůstává postřeh, že náš svět, i když se občas chová dětinsky, je dospělý. Jan Pavel II. odpověděl na otázku, jak má vypadat a co má dělat papež v epoše mediálních obrazů a virtuální reality. Na otázku, jak dospěle křesťansky žít uprostřed nenáboženského dospělého světa, křesťanstvo odpověď teprve hledá. |
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||