Čestmír Klos redaktora časopisu EURO

Jsou zdaleka viditelným symbolem rozvoje obnovitelných zdrojů elektřiny a jako takové přitahují kritiky návrhu státní podpory tomuto odvětví.

Když se nepodařilo ohrozit je přímo, zaútočili senátorští odpůrci oklikou zprava: požadavkem omezit výkon jednotlivých strojů na půl megawattu.

Jestliže někdo chce obnovitelné zdroje zadusit, musí tak učinit v úplném zárodku a trefit se do jejich největší slabiny - do vysoké pořizovací ceny

V době, kdy se všude v Evropě montují mnohem výkonnější moderní větrné elektrárny, by to znamenalo buď v Německu skoupit hlučné elektrárenské ojetiny, obnovit výrobu haprujících rukodělných domácích prototypů, nebo sbalit projekt a uložit ho na půdu.

Zkrátka krach nalinkovaný zákonem. Návrh této změny naštěstí neprošel.

Česká kniha nejpošetilejších politických rekordů jistě zaznamená, že proti předložené verzi zákona o obnovitelných zdrojích a proti velkým parkům větrných elektráren vystoupil i historicky první a jediný zelený senátor Jaromír Štětina.

A natruc stanovisku energetické sekce Strany zelených, která s podporou nevládních ekologických organizací lobbovala pro přijetí zákona, se zdržel hlasování.

Této válkami, etnickými spory i úklady divoké přírody ošlehané osobnosti nebylo zatěžko přijmout roli v politické frašce, režírované stranickým předsedou Janem Beránkem, v níž mnohem důležitější úlohu, než je opravdový ekologický a ekonomický přínos navrhovaného zákona, mají šarvátky mezi nesmiřitelnými stranickými křídly.

Kolik toho scházelo, aby senátor Štětina zopakoval sportovní výkon poslance Miloše Kužvarta? Ten z ješitnosti vůči svému nástupci na ministerském křesle hlasoval proti zákonu, který sám ještě jako ministr předkládal, a jediným chybějícím hlasem ho odeslal do propadliště dějin.

Jestliže někdo chce obnovitelné zdroje zadusit, musí tak učinit v úplném zárodku a trefit se do jejich největší slabiny - do vysoké pořizovací ceny.

Jakmile se jednou rotory větrných elektráren roztočí a fotovoltaické články začnou hltat energii slunce, budou vyrábět tu nejlacinější elektřinu, jakou si dokážeme představit.

Proti té už jsou protiargumenty bezmocné, protože k její výrobě není potřeba nic dodávat. Ani uhlí, ani uran, ani plyn.

Aby se však splatila vložená investice za 15 let, musí vyrobená kilowatthodina stát čtyřikrát, u fotovoltaiky až patnáctkrát víc než kilowatthodina z uhlí či atomu.

Co na to obyčejný spotřebitel, který to všechno bude financovat?

Plánovaný přechod na obnovitelné zdroje ho určitě neporazí. V roce 2010, až obnovitelné zdroje pokryjí kýžených osm procent spotřeby energie, si spotřebitel připlatí čtrnáct haléřů za kilowatthodinu, tedy asi 6 procent dnešní ceny.

Uvážíme-li, že od roku 1990 stoupla cena elektřiny o 400 procent a nepochybně ještě poroste, není o čem mluvit. Éra levné fosilní energie už skončila.

Co bude dál? Energetický expert Ivan Beneš nás navádí, abychom si odpověď sami hledali v historii. Celé civilizace před námi se musely obejít bez neobnovitelných zdrojů.

V mnohatisícileté historii lidstva hrají uhlí, ropa či plyn jen krátkou epizodu posledních několika set let.

Jestliže by existence lidstva měla být alespoň tak dlouhá jako dosud, bude se muset pokorně vrátit k využití obnovitelných darů země. Začínáme, pánové!