|
Prodloužení Grossovy agónie | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Rozhodnutí komunistických poslanců, kteří velmi pravděpodobně budou respektovat doporučení výkonného výboru své strany a nepodpoří návrh na vyslovení nedůvěry vládě, Grossovu kabinetu prodlouží život. Prodlouží však jen jeho agónii navíc za cenu pro současné vedení sociální demokracie - a Stanislava Grosse zvlášť - extrémně vysokou. Navíc je docela pravděpodobné, ža ani ta nabídka prodloužené agónie není míněna úplně vážně, že pro komunisty jen představuje způsob jak překonat nesoulad, který ve straně vznikl kvůli postoji k dnešnímu hlasování. Část strany chtěla vládu podržet, část ji chtěla potopit - nakonec komunisté udělají obojí. Může to působit jako trochu výstřední lekce aplikované dialektiky. Na druhou stranu - KSČM se tímhle způsobem daří vytěžit ze současné krize ve svůj prospěch skutečně maximum. Pokud vláda, padne, stane se tak z její iniciativy - těžko si představit, že by se občanští demokraté odmítli připojit k návrhu na vyslovení nedůvěry, i kdyby s ním za nimi přišli komunisté. A pokud nepadne a ani sama neodstoupí, budou s ní komunisté cvičit podle libosti nebo to tak alespoň bude vypadat. Zároveň ale KSČM nabízí Stanislavu Grossovi jakousi vábničku - zákony, které by měl do měsíce předložit pokud chce, aby ho komunisté nechali žít, sami sociální demokraté prosazují už delší dobu sami, takže o nějaký programový ústupek by ve skutečnosti nešlo. Třeba se s komunisty ještě bude možné nějak dohodnout... Za normálních okolností by se dalo předpokládat, že si Stanislav Gross bude dobře vědom toho, že přistoupí-li na tuhle formu spolupráce s KSČM, páchá politickou sebevraždu. V rekordně krátké době od chvíle, kdy na velikonočním sjezdu ČSSD zvítězil s modernizačním programem a vymezoval se tam výrazně protikomunisticky, by musel obrátit o sto osmdesát stupňů, vše řečené popřít a za velkého gaudia svých vnitrostranických konkurentů začít uskutečňovat jejich politické představy a zároveň přitom fakticky rozbít vlastní politickou základnu. Vyměnit perspektivu několikaměsíční premiérské existence za ztrátu perspektivy dlouhodobé. Jenomže okolnosti české politiky už pár týdnů zdaleka normální nejsou. A předpokládat u jejích protagonistů logické reakce se někdy může pozorovateli vymstít. Ne snad, že by se ti lidé nechovali logicky, je to však logika dost specifická. |
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||