Marek Šálek redaktor časopisu Týden

Na jarním slunci se lesknou hlavně igelity a petlahve poházené v křoví, cítit jsou nanejvýš psí hovínka, donedávna zamrzlá v hromadách sněhu. Také jste si toho všimli?

Máme tady šestnácté jaro ve svobodných poměrech, ale čurbes na veřejných prostranstvích zůstává takřka neměnný. Místa, která patří takříkajíc všem, ale ve skutečnosti nikomu, působí stejně zanedbaně jako, dejme tomu, v roce 1988.

Přesto se tu a tam i Češi dají dohromady, aby vymysleli, jak zvelebit místo, kde žijí. Vytrhat plevel a vysadit popínavky nebo třeba lípu

Některé radnice se snaží, dvakrát do roka zaplatí brigádníky a uklidí město z nejhoršího. Tu a tam se objeví nově zasazený strom nebo čerstvě přimontovaná lavička. Tolik zákoutí však zůstává bezútěšně neupravených!

Popraskaný asfalt od zdi ke zdi. Rozpadající se obrubníky. Kopřivy jako jediná zeleň.

Pamětníci nostalgicky vzpomínají na okrašlovací spolky z první republiky, mladším to ani nepřijde. Takhle to přece bylo vždycky, to jenom Němci a Rakušané pořád něco nechutně píglujou.

Přesto se tu a tam i Češi dají dohromady, aby vymysleli, jak zvelebit místo, kde žijí. Vytrhat plevel a vysadit popínavky nebo třeba lípu. Vytvořit útulné odpočinkové místo pro místní i výletníky.

Není to zadarmo. Aby získali další příznivce a přímluvce a nalákali případné mecenáše, musejí o sobě příslušná sdružení dávat vědět.

Fotografie, internetové stránky, brožurky, letáky či pohlednice, to všechno něco stojí. Nemluvě o tom nejdražším, totiž o čase nutném pro obíhání sousedů, firem, úřadů.

Ve snaze nabídnout podobným iniciativám servis založila renomovaná brněnská nadace pobočku, která má na starosti výhradně péči o veřejná prostranství. Její práce slouží hlavně tomu, aby o sobě jednotlivé spolky věděly, mohly si vyměňovat zkušenosti a poradit se.

Legislativa, účetnictví, komunální politika, architektura a urbanismus to všechno je dnes náročná věda. Nemluvě o shánění peněz. Ideálem je, aby se na zkrášlení svého bezprostředního okolí podíleli hlavně místní včetně živnostníků, podniků, radnic.

O co větší boom půvabných návsí a náměstíček očekávali zasvěcení experti, o to větší senzaci vzbudilo ohlášení hlavního sponzora této bohulibé činnosti.

Stala se jím gigantická stavební společnost, po níž zůstávají po celé zemi arogantně obří budovy, které spolehlivě devastují poslední zbytky místní atmosféry.

Víceméně uzavřenou komunitou neziskových organizací zpráva otřásla, podle některých pravověrných aktivistů se zmíněná nadace přijetím těchto peněz vyřadila ze slušné společnosti.

Jsem přesvědčen, že je to přepjaté tvrzení. Nadace se poněkud pateticky brání konfuciánským sloganem "Lépe zažehnouti jedinou svíci, než proklínat tmu", inkriminovaný developer zase tvrdí: "Jsme jako kolosální loď. Zatočíte kormidlem a hodnou chvíli trvá, než ta naše Queen Mary změní směr!"

V principu však mají oba "zločinci" pravdu. Skutečně velké peníze na nápravu světa odjakživa plynou z pozemského bohatství.

Jména jako Rockfeller nebo Sörös v názvech nejbohatších nadací, jejichž fondy bez skrupulí využívají i nejzarytější radikálové, budiž důkazem.