Adam Drda analytik BBC

Jeden reprezentuje místopředseda Jiří Dolejš, označovaný většinou za představitele reformního křídla, tedy jakýsi "extremista s lidskou tváří".

České politické strany, ale především sociální demokraté, přivedly komunisty do situace, v níž nemohou být poraženi

Při pátečním hlasování o nedůvěře vládě nechce Dolejš držet "ódéesáckou" linii, nechce podporovat rodící se blok ODS-lidovci.

Jak říká, zmíněnému tandemu "jde o něco jiného, než o preference KSČM", což je obdivuhodný postřeh, ale zároveň velmi výmluvný, protože se zdá, že například sociální demokracie se snaží posílit preference komunistů, co jí síly stačí.

V případě předčasných voleb by podle pana Dolejše mohlo dojít k propadu celé levice, což by "náš (komunistický) volič těžko překousl".

Druhý tábor představuje předseda komunistů Miroslav Grebeníček, ostřílený starý praktik. Ten chce naopak ve čtvrtek prosadit, aby vedení KSČM zavázalo poslance k hlasování proti vládě.

Grebeníček argumentuje následovně: koaliční vláda nikdy neměla naši důvěru, navíc na sjezdu "došlo k posunu ČSSD doprava".

A dodává, že tandem ministr financí Bohuslav Sobotka s vicepremiérem Martinem Jahnem by se uplatnil i v ODS: "Já je tam vidím, jako živé."

Nikdo sice neví, který ze dvou táborů je početnější a který vyhraje, ale v podstatě je to jedno. Komunisté jsou "třešinka na dortu české politické krize". Ať budou postupovat podle scénáře "A" nebo "B", obojí jim pomůže.

Pan Dolejš chce jít jednou možnou cestou: spolupracovat se sociálními demokraty, zavázat si je v případě, že lidovci a po nich možná i unionisté opustí vládní koalici.

Socialisté pak budou komunistům vydáni na milost, v ČSSD posílí prokomunistické křídlo - a Grebeníčkem zmiňovaný "živý tandem" neprosadí bez souhlasu KSČM vůbec nic.

Grebeníček maže Klausovi med kolem pusy a zároveň mu připomíná, kdo mu kdysi pomohl stát se prezidentem

Ve volbách se pak budou "rudí" vydávat za státotvornou sílu, která zůstala věrná svým slibům a zabránila nejhorším pravicovým ničemnostem.

Mohla by jí tak přibýt spousta voličů, kteří váhavě podporují či podporovali ČSSD a dosud se jim nechce přecházet ke komunistům, protože mají extrémistickou značku.

Miroslav Grebeníček sleduje - aspoň z hlediska moci či vlivu - snad ještě realističtější strategii.

Především ví, že komunistickým voličům příliš nezáleží na nějakém "levicovém programu", ale jsou to spíš lidé, kteří by si přáli, aby někdo v Česku "konečně udělal pořádek".

Pokud vláda padne (a KSČM by spolu s lidovci a ODS dala dohromady dost hlasů), budou pravděpodobně předčasné volby.

Komunisté mají velkou naději, že v nich socialisty, svého jediného konkurenta, roznesou na kopytech a stanou se pak hlavní "levicovou silou".

A Grebeníček taky prohlašuje: krize nabyla takových rozměrů, že by se měl do koaličních sporů aktivně vložit prezident Václav Klaus.

Konkrétně by měl vést "společné jednání stran... koalice i opozice o věcném způsobu řešení krize".

Grebeníček ví co dělá: přihřívá se na Klausově popularitě, maže mu med kolem pusy a zároveň mu připomíná, kdo mu kdysi pomohl stát se prezidentem.

Klaus na to vůbec nemusí pozitivně zareagovat - důležité je sdělení pro veřejnost, že KSČM ctí jeho autoritu a projevuje se uprostřed všech zmatků jako racionální a státotvorná síla.

Celkově vzato, české politické strany, ale především sociální demokraté, přivedli komunisty do situace, v níž nemohou být poraženi.

Rivalita Grebeníčka a Dolejše v tomto směru nic neznamená - jde jim o totéž, totiž o další poskočení do vyššího politického patra (možno říct o prolomení poslední zábrany).

Liší se jen jejich názory na způsob, jak to vyšší patro dobýt - a nebylo by až tak překvapivé, kdyby se na prezentaci dvou rozdílných figur - hodný a zlý muž - předem domluvili.