Adam Drda analytik BBC

Pokud někdo počítal s tím, že odklad je pro všechny zainteresované politiky příležitostí k tomu, aby promysleli strategii a po Velikonocích už věděli, co budou dělat, zřejmě se spletl.

Jestli se totiž kabinet Stanislava Grosse nerozpadne dnes nebo zítra, rychle, účelně a kultivovaně (a takovému vývoji nic nenasvědčuje), budou se zase dlouhé týdny objevovat v médiích zprávy typu:

Celá ta situace je krajně absurdní - a ukazuje se, že v České republice nefungují mechanismy, které má pro případ podobného "bloku" demokratické zřízení

"Podle zdroje, který si nepřál být jmenován, lidovci za týden možná odejdou z vlády" nebo "Gross dnes řekl, že o osudu vlády by se mohlo rozhodnout ve středu", eventuelně "ká trojka nerozhodla, bude jednat ká dvanáctka."

Patříte-li k těm šťastlivcům, kteří nepřišli do styku s českou politickou pařečí: "ká" znamená koalice, číslo počet jednajících politiků.

Žurnalisté budou denně obíhat všechna možná i nemožná jednání a čekat několik hodin na příchod "politických představitelů", kteří jim nakonec sdělí něco v tom smyslu, že "koaliční projekt je v této fázi periody ještě hodnotný".

Politická diskuse se ocitne v začarovaném kruhu, který by se sice dal jednoduše rozetnout (uspořádat předčasné volby), jenomže se ukazuje, že se v něm lidovci, socialisté i ostatní vlastně cítí bezpečně, je to prostředí, které důvěrně znají.

Asi jako když léta chováte v kleci morče a jednoho dne najednou otevřete dvířka: taky zůstane raději sedět na pilinách.

Všechny strany vládní koalice jsou v pasti. Sociální demokraté si na sjezdu zvolili za předsedu Stanislava Grosse, jeho aféry nechali velkoryse stranou - a posvětili panu premiérovi snahu udělat z osobního morálního selhání politickou záležitost.

ČSSD tím ze sebe vyrobila pro opozici terč, který má rozměr slona. Sociální demokracie se všeho bojí: předčasných voleb (protože by v nich přišla o všechno) i hlasování o důvěře vládě (nemá žádné jisté spojence).

Lidovci, žádající Grossovu demisi, by teď logicky měli přitvrdit: důvod, který měli, když ministerského předsedu vyzvali k rezignaci trvá

Ten strach a z něj vyplývající držení pozic, zřejmě způsobí, že nakonec opravdu o všechno přijde.

Lidovci, žádající Grossovu demisi, by teď logicky měli přitvrdit: důvod, který měli, když ministerského předsedu vyzvali k rezignaci trvá, sjezd nic nezměnil, spíš problém prohloubil. Gross odejít nechce, měli by tedy odejít lidovci.

Jenomže když KDU-ČSL vládu opustí, bude to vypadat, že socialisty nahnala do komunistické náruče. To Miroslav Kalousek nechce.

Co se týká ostatních partají, Unií svobody se nemá smysl zabývat, ODS je zatím bezmocná a komunisté si se socialisty hrají jako kočka s myší.

Pokud občanští demokraté vyvolají v parlamentu hlasování o nedůvěře vládě, budou komunisté první, za kým se "liberálové" Gross a Sobotka vypraví prosit o pomoc.

Celá ta situace je krajně absurdní - a ukazuje se, že v České republice nefungují mechanismy, které má pro případ podobného "bloku" demokratické zřízení.

Selhal vnitřní kontrolní systém velké politické strany - sociální demokracie nedokázala zkompromitovaného Grosse vyměnit za jiného politika, k dispozici byl jen k nezdaru odsouzený Zdeněk Škromach.

Selhala normální dohoda na předčasných volbách.

Bylo by s podivem, kdyby se v Česku nenašla poměrně velká skupina frustrovaných lidí, kteří při sledování toho chaosu dospějí k rychlému závěru, že je třeba zavést "vládu pevné ruky", případně "nějakou menší totalitu na dvě či tři volební období" (jak napsal jakýsi čtenář deníku Právo).

Skupina větší, než je stávající celková pětina komunistických příznivců.