Adam Drda analytik BBC

Strana je v dlouhodobé těžké krizi, personální, intelektuální a koneckonců i morální. Proti sobě stojí dva kandidáti na předsedu, přičemž volba každého z nich znamená, že se krize prohloubí.

Stanislav Gross měl stranu spasit, a když jí po Vladimíru Špidlovi nedávno přebíral, byla to v zásadě nefunkční organizace, tvořená nesnášejícími se skupinkami, které si šly navzájem po krku a spojovala je hlavně vůle udržet, eventuelně získat moc.

Gross nedokázal s ČSSD udělat vůbec nic k lepšímu: pouze jí ke všem průšvihům ještě naložil na vetchá záda své majetkové aféry

Špidla byl jedním z mála lidí, kteří se snažili vdechnout tomuto společenství nějakou ideu, ale nebyl k tomu prakticky vybaven. Je otázka, zda je vůbec v lidských silách překonat dědictví Miloše Zemana.

Snad by to šlo, kdyby ČSSD nalezla jasný politický koncept, který by jí spojil.

Dlouho už to ale vypadá, že existuje jen proto, že nějaká strana podobného typu prostě do politického spektra patří. ČSSD se definuje jen jakousi vágní "levicovostí" a odkazem na zašlou tradici.

Gross nedokázal s ČSSD udělat vůbec nic k lepšímu: pouze jí ke všem průšvihům ještě naložil na vetchá záda své majetkové aféry. Sociální demokracie sice působí jednotněji, než dřív, ale to je jen zdání: nic jiného jí v těchto dnech nezbývá, semknula se proti lidovcům.

Velmi brzy, zřejmě už na sjezdu, se všechny staré bolesti znovu ozvou. Je ohlášeno vystoupení tzv. zemanovské frakce, chystá se rezoluce, v níž se má strana "omluvit za zradu volebního programu" a dokonce slavností přivolání a následné přivezení expředsedy-spasitele Zemana. O překvapení tedy nebude nouze...

Když sociální demokraté udělají z úřadujícího předsedy Grosse řádného šéfa, de facto potvrdí, že vysoce postavený politik může dělat, co chce, pokud - jak se v Česku říká - "to není v rozporu s platnými zákony".

Pak už je na koaličních partnerech a na médiích, aby ho dotlačili k pokusům o nápravu.

Přesně to je Grossův případ: ČSSD ho jako jeden muž a jedna žena vytrvale drží, Gross se vykrucuje z bytové aféry i z podnikatelských podivností své manželky a teprve na posledních chvíli, to jest vpředvečer sjezdu, oznamuje: vrátím devět set tisíc korun nejasného původu, vím už jak, ale nevím komu.

Pro přesnost dodejme, že jeho žena den před zahájením sjezdu rovněž oznámila praktické kroky, jimiž ukončuje své zvláštní podnikání.

Volba Stanislava Grosse bude čin, po kterém se strana stane trvale zranitelnou. Grossovi budou všichni předhazovat jeho aféry, všechny strany - a komunisté v první řadě - je využijí ve volební kampani.

Pokud má Gross nějakou výhodu, pak snad jedině to, že v ekonomické oblasti spolupracuje s lidmi, jako je kandidát na místopředsedu ČSSD, ministr financí Bohuslav Sobotka, kteří jsou schopni nadřadit racionalitu ideologii.

Jeho protikandidát Zdeněk Škromach je naproti tomu socialista starého ražení - hlásá odklon od liberalizace, často ale mluví tak, že není jasné, co chce říct, navíc je obvyklé, že jeden den prohlásí něco, co druhý den zcela obrátí.

Škromach, prosazuje menšinovou vládu, říká, že je "komunistobijec", ale přitom žene sociální demokraty pod komunistickou kuratelu.

Na sjezdu v Brně může jistě teoreticky dojít k mnohým překvapením, může se objevit nečekaný předsednický kandidát, mohou být rozděleny funkce premiéra a partajního šéfa mezi dva lidi.

Podle všech dosavadních informací se ale nedá čekat nic, co by ČSSD "postavilo na nohy", co by zarazilo její dlouhodobý úpadek.