Daniel Kaiser analytik BBC

Hnutí na obranu majitelů realit - tak se jmenuje žalující strana - se už tradičně snaží domoci se spravedlnosti a pozornosti divokými, na něčí vkus snad drastickými metodami.

Na internetu například před časem začalo zveřejňovat prominenty, kteří bydlí v bytech s regulovaným nájmem: politiky, soudce, radní, bankéře, pokud možno i se soupisem jejich dalších nemovitostí.

Vtip je v tom, že by si pohoršilo asi 20 procent společnosti, zatímco zbytek by buď vydělal, nebo by měl alespoň lepší možnosti se stěhovat

V úterý zase hnutí zažalovalo Českou republiku u Evropského soudu pro lidská práva. Nevyslyšelo tedy vlastenecké apely ministra pro místní rozvoj Jiřího Paroubka a těší se na 50 miliard korun odškodného.

Paroubek přitom tento měsíc avizoval výrazně rychlejší uvolňování nájmů, než o jakém byl dosud ochoten vůbec uvažovat. Nejdřív jeho ministerstvo vymyslelo šestiletý harmonogram, podle něhož by roční nájmy postupně vystoupaly do výše tří procent tržní ceny bytu.

Když ale na konci února štrasburští soudci dali za pravdu jedné majitelce činžáků v polské Gdyni, která svou vládu kvůli regulacím žalovala za ušlý zisk, lekla se i vláda česká. Paroubek najednou připustil, že by se činže daly zdvihnout ještě dvakrát tolik a až o osm procent ročně.

Jeho náměstek Ivan Přikryl dokonce řekl: "Budeme to muset stanovit odpovědněji. Byla by ostuda zůstat v nečinnosti a nechat se za to soudit."

Proč majitelům činžáků tenhle obrat nestačí? Prý s českým státem neudělali dobrou zkušenost. Patnáct dlouhých let, tedy hned od převratu, jim vlády zakazují volně nakládat se svým majetkem a určují, kolik si zákazníkovi za službu, tedy za půjčení bytu, mohou říct.

Už třetí rok jsou navíc regulované činže zmrazené úplně, nedrží krok ani s inflací. Brněnský Ústav soudního inženýrství spočítal, že i nejvyšší regulované nájmy, tedy v Praze, zůstávají víc než o čtvrtinu pod úrovní, která by majitelům stačila alespoň na údržbu.

Důsledky regulace byly popsané už tisíckrát: vlastníci domů se hojí na nešťastnících, s nimiž uzavírají nové smlouvy - u těch od roku 1995 omezení neplatí, jsou tedy výrazně vyšší.

Podle analýzy společnosti Patria by po úplné liberalizaci tržní nájemné kleslo v průměru o třetinu, zatímco regulované nájmy by víc než jedenapůlkrát stouply.

Vtip je v tom, že by si pohoršilo asi 20 procent společnosti, zatímco zbytek by buď vydělal, nebo by měl alespoň lepší možnosti se stěhovat. Definitivně by také zmizel černý trh.

Včera začal tikat budík, jehož zvonění by mohlo být fanfárami deregulace. Znalci odhadují, že po precedenčním rozsudku štrasburských soudců proti Polsku státu mají i čeští vlastníci domů slušnou šanci na úspěch.

Dosud si připadali bezmocní, stáli sami proti hlavní vládní straně a od ustavení Grossovy vlády také proti ministerstvu pro místní rozvoj, řízenému de facto Sdružením nájemníků.

Svádí to k závěru, že spravedlnosti český člověk dojde až v Evropě a že je lepší se co největší porce státní suverenity radši zbavit. Není to ale trochu moc pohodlná pointa?

Nebylo by lepší nejdřív vyjasnit, jak se mohlo stát, že si vláda přes čtyři roky v atmosféře všeobecné lhostejnosti dovolila ignorovat "protiregulační" nálezy českého Ústavního soudu?