Ondřej Štindl analytik BBC

Je to obraz, který člověka alespoň trochu uvyklého sledování místních poměrů, musí nutně udivit.

Důsledná aplikace tohoto postupu by vedla k definitivnímu vítězství 'nestoudné lži' nad posledními zbytky pravdy a lásky

Českým politikům se přeci často vyčítá lpění na funkcích i ve chvíli, kdy na ně "praskla" nějaká - ne třeba nezákonná ale evidentně nepěkná věc.

Žádoucí by přitom bylo - nebo to tak po analýze včerejšího Kalouskova vystoupení vypadá - aby odstupovali i tehdy, kdy neprovedli vůbec nic.

Miroslav Kalousek položil svou sněmovní funkci jen proto, že o jeho ženě někdo publikoval - jak lidovecký předseda říká - nestoudnou lež, která navíc bude - opět podle Miroslava Kalouska - velmi brzy při správním řízení demaskována.

Předseda KDU-ČSL tvrdí, že k rozhodnutí vzdát se funkce předsedy rozpočtového výboru ho vedlo i to, že výbor má co do činění i s kontrolou výběru daní - o jeho manželce se přitom psalo, že daně dluží.

Podle stejné logiky by ovšem měl odstoupit třeba ministr vnitra, když se o členovi jeho rodiny začne nepravdivě říkat, že někoho nechal nelegálně odposlouchávat.

Důsledná aplikace tohoto postupu by pak vedla k definitivnímu vítězství "nestoudné lži" nad posledními zbytky pravdy a lásky.

Předseda křesťanských demokratů ovšem argumentuje tím, že je potřeba obnovit důvěru v politiku - lidé prý kvůli aféře kolem premiérova bydlení a podnikání jeho manželky věří tomu, že vysoce postaveným politikům projde úplně všechno.

Miroslav Kalousek může mít pravdu ohledně toho, že takový názor je rozšířený.

Ani ti nejzavilejší kritici převládajících mravů v české politice asi ale neprahnou po tom, aby politici vyklízeli kanceláře i tehdy, když nic neprovedli.

Aby Kalouskovo čtvrteční vystoupení budilo působilo náležitým uměleckým dojmem, musel by jako důvod své rezignace uvést nějako chybu, které se skutečně dopustil, nějaké pochybení, které české politické špičky běžně "ustojí" - třeba by na nějaké i přišel.

Těžko věřit, že by ta náhlá Kalouskova přecitlivělost nebyla vedena taktickými ohledy

A nakonec - předseda lidovců mluví o tom, jaký vliv měl na jeho rozhodnutí kontext Grossovy aféry.

Jenomže právě Stanislav Gross je v tuto chvíli jeho protihráčem v klíčovém politickém souboji.

Miroslav Kalousek a jeho strana žádají premiérovu demisi, kterou považují za jedinou reakci odpovídající tomu, co o rodině předsedy vlády vyšlo najevo, co Stanislav Gross zčásti přiznal, a dokonce se za to - dosti specifickým způsobem - omluvil.

V této situaci Kalousek vzorně odstupuje kvůli čemusi, co se podle něj nestalo, tedy ve chvíli, kdy není co přiznávat a za co se omlouvat, a ukazuje cestu k politické kultuře 21. století.

Těžko věřit, že by ta náhlá Kalouskova přecitlivělost nebyla vedena taktickými ohledy.

A jestli předseda lidovců svým čtvrtečním emotivním vystoupením napomohl obnově důvěry v českou politiku? Toť vskutku otázka.