Adam Drda analytik BBC

Smlouva bývá dokument, který vyjadřuje, na čem se dvě strany dohodly.

Nejde o smlouvu, ale o to, aby odvedl pozornost od svých afér, od vládní krize a především od svého problematického chování

Ponecháme-li stranou politicko-filosofický význam termínu (Rousseaua asi Gross vytahovat nechtěl), v přeneseném slova smyslu vzniká politická "společenská smlouva" ve volbách: politik cosi slíbí, to jest zaváže se k tomu - a dostane za to od občana hlas, to jest důvěru.

Obě strany pak vědí na čem jsou. Jeden nabízí, druzí kupují.

Stanislav Gross má ale na mysli něco jiného, má na mysli slib. Jeho vláda, otřesená krizí, slíbí podle něj něco, co už dávno slíbila, nebo snad výtah z těch slibů, a předloží to veřejnosti - tedy pokud na to kývnou lidovci a unie svobody, jinak to bude slibovat ministerský předseda a ČSSD.

Má jít o politické priority kabinetu pro čas, který zbývá do voleb, přijetí euroústavy, vypracování penzijní reformy a tak podobně.

Veřejnost s tím slibem nemůže dělat vůbec nic, než ho vzít na vědomí.

Kdyby chtěl Stanislav Gross učinit ze slibu smlouvu se společností, měl by v zásadě dvě možnosti: buď přijít s nabídkou a potom přistoupit na předčasné volby.

Když v nich jeho strana dostane dost hlasů na to, aby znovu vytvořila vládu, pak uzavřel se společností pomyslnou smlouvu.

Anebo je tu méně přísná varianta: ať Gross vystoupí s nabídkou a požádá pak Poslaneckou sněmovnu, která veřejnost zastupuje, aby dala jeho vládě důvěru, aby tedy uzavřela smlouvu jménem těch, kdo ji zvolili.

Ani jeden z těchto kroků premiér nechce udělat - a lze se tedy oprávněně domnívat, že mu nejde o smlouvu, ale o to, aby odvedl pozornost od svých afér, od vládní krize a především od svého problematického chování.

Právě vyřčené výhradě se Gross snaží předejít výrokem, podle kterého bude společenská smlouva uzavřena po "diskusi s občany".

Jak jinak než jako předvolební kampaň s následnými volbami může vypadat diskuse s několika miliony lidí, to nikdo neví.

Jako série plebiscitů? Z toho, co Stanislav Gross říká, trčí populismus jako sláma z bot.

Premiér v neděli v televizi doslova prohlásil: "Politici, pokud neznají názory veřejnosti pro některá klíčová témata, tak tady vytvářejí něco, co je pro lidi dosti nečitelné, zabalí to hezkými mašličkami v podobě volebních kampaní a pak si lidé něco zvolí a teprve zpětně se dívají na to, co kdo bude realizovat."

Z toho, co Stanislav Gross říká, trčí populismus jako sláma z bot

S trochou sarkasmu a vzhledem ke Grossovým aférám by se dalo říct, že jsou to zlatá slova: lidé si zvolili něco nečitelného a hezky zabaleného a jen se překvapeně dívají, co že se z toho balíčku vyklubalo.

Zůstane-li sarkasmus stranou, stačí konstatovat, že úkolem vládních politiků není vtahovat veřejnost do praktických politických problémů a ptát se jí na to, co se má dělat z důchodovou reformou.

Lidé si je volí proto, že je ti politici před volbami přesvědčili, že podobné problémy, jako je důchodová reforma, dovedou rozumně vyřešit.

Stanislav Gross se neustále pokouší vystupovat, jako by se nic nestalo, jako by žádná vládní krize nenastala, jako by nestala kvůli němu.

Dosud se mu nepodařilo postavit se k věci čelem.

Místo toho pronáší výroky jako: "Já prostě hodlám tuto práci dodělat, ať se to komu líbí nebo nelíbí..." nebo "Tato země potřebuje čas pro normální práci."

Místo toho si osvojuje způsoby, které jen podporují tezi, že je nejvyšší čas na předčasné volby.

V neděli v televizi premiér nepřímo, ale velice jasně a bez důkazů osočil místopředsedkyni ODS Miroslavu Němcovou, že přišla nějakým nečistým nebo neetickým způsobem k majetku.

Když jeho ženu podobně obvinil poslanec ODS Miroslav Beneš, žádal Gross omluvu.

Omluví se teď paní Němcové, která osočení razantně popřela? Nebo to mají všichni pochopit jako novou premiérskou taktiku "za mé oko cizí zub"?