Čestmír Klos redaktor časopisu Euro

Podaří-li se na dole Československé armády prolomit porubní frontu do podkrušnohorských obcí Černice a Horní Jiřetín, mohou za dobytým územím začít budovat nové uhelné elektrárny.

Jestliže se jim tento strategický tah nepovede, budou muset vystačit jen s obnovou pětiny uhelného elektrárenského parku. O čemž nechtějí ani slyšet.

Důlním velkorypadlům však stojí v cestě venkovské domy, školy a dílny. A taky vzácný, i když kvůli mnohaletým stavebním uzávěrám už notně sešlý slavný poutní kostel. A všude jsou lidé.

Obyvatelé poslali těžařům i úřadům zřetelný signál: 96 procent hlasů proti vystěhování. K urnám přišlo 75 procent voličů

Však už na ně Mostecká uhelná společnost chystá dělostřeleckou přípravu. Chce prý je zasypat nabídkami bydlení v nových domech v nové vesnici.

Jenže věřte uhlobaronům! Hned v prvních dnech po privatizaci měli obrovskou šanci ukázat lidskou tvář v Libkovicích. Každý zkušený důlní odborník si musel spočítat, že hlubinná těžba pod Libkovicemi je holý nesmysl. Že je příliš riskantní kvůli písčitému nadloží, které je schopno zasypat lidi i techniku, a ještě je ukrutně ztrátová.

Bourání obce šlo ještě na poslední chvíli zastavit. Jenže proč by to podnikatelé dělali, když pro ně špinavou práci při likvidaci obce řídil zbytkový podnik Doly Hlubina za státní peníze?

Jiřetínští dobře vědí, že občané Libkovic museli zapomenout na své domovy i na své prasečí chlívky a králíkárny a sami byli nedobrovolně nastrkáni do pomlácených panelákových králíkáren v Mostě.

Nebo roztroušeni do okolních obcí. Za almužnu, kterou za vnucené předlistopadové odhady domů dva tři roky po listopadu dostali, si ani ten nejhorší domek koupit nemohli.

I třetí pilíř demokracie - soud - byl nahlodán jakýmsi uhelným červotočem a ošizení občané odcházeli od něj s prázdnou. Všichni byli z obce vyhnáni. A dva tři roky za nimi letěli i horníci, nic jim nebyly platné stávky. Nahoře i dole zbyla jen prázdná pustina. Kolik drobných lidských neštěstí to provázelo...

Domov, to je zkrátka velmi cenná devíza, i když bydlíte jen pár metrů nad jámou povrchového dolu. Ve jménu zachování svého domova vyhlásili Jiřetínští referendum.

Tedy právní akt pouze deklaratorní povahy na obranu těžebních limitů, jejichž vyhlášení má jen cenu papíru, na nějž se premiér Petr Pithart blahé paměti podepsal. Kterákoli další vláda je může jednoduše zrušit.

Neodvážila se dosud žádná. Jak se však zachová ta současná, až začne kanonáda těžařů s týlovou pomocí ČEZ?

Obyvatelé poslali těžařům i úřadům zřetelný signál: 96 procent hlasů proti vystěhování. K urnám přišlo 75 procent voličů. Rekord na rekord, přitom v druhém kole senátních voleb se tu k urnám obtěžovalo jen 16 procent občanů.

Rozum zůstává stát nad úvahou vládního zmocněnce pro severozápadní Čechy Vlastimila Aubrechta, který z výsledků odvodil, že se čtvrtina občanů chce vystěhovat.

Podle této zvrácené logiky by poslanec Aubrecht měl okamžitě složit mandát a co nejrychleji opustit Sněmovnu. Více než padesát procent voličů si nepřeje, aby tam zabíral místo.