Daniel Kaiser analytik BBC

Po jednání přicházeli před novináře jeden po druhém jako na orloji a nejen z toho se dalo usuzovat, že se na smírném řešení nedohodli a vládní loďka dál trčí na mělčině.

Několik věcí hodných zmínky se ale včera přece jen událo.

Předseda vlády Gross vložil svůj osud do rukou ČSSD respektive jejího Ústředního výkonného výboru. Stačila prý by mu nepřízeň části delegátů (řekněme nějakých třiceti čtyřiceti procent), aby premiérskou funkci položil.

Žádost Grossovi, aby odstoupil, má sice logiku; způsob, jakým Kalousek postupuje k cíli, ale celé jeho snažení začíná - mírně řečeno - znehodnocovat

Co to je, vážně nabídnutá oběť straně, kterou svým bytem a svou ženou přivedl do takových potíží? Nebo košile teatrálně roztržená, když ví, že mu na prsa nikdo nemíří?

Ve své politické kariéře Gross zatím o demisi mluvil jen jednou - před šesti roky, když vyšla najevo patálie s mobilním telefonem, který mu platila soukromá firma. Dal tenkrát k dispozici funkci předsedy poslaneckého klubu ČSSD ve chvíli, kdy bylo jasné, že nebude přijata.

Zatím se zdá, že i teď je to nabídka fingovaná. Vlastně celá strana za Grossem stojí, jeho ohlášený soupeř Zdeněk Škromach je od vypuknutí krize k předsedovi loajální tak, až už člověk ani neví, jestli ještě na velikonočním sjezdu strany proti Grossovi vůbec chce kandidovat.

To neznamená, že by tlak na předsedu vlády polevoval. K volání po jeho demisi se včera přidali senátoři z Klubu pro otevřenou demokracii včetně několika unionistů.

Od zbytku jejich superloajální strany dělí unionistické senátory dvě okolnosti: senátorský mandát by jim s rozpadem koalice nezanikl, a protože o osudu vlády se rozhoduje jenom v dolní komoře, nemůže mít jejich zásadovost nebezpečné následky.

A Grosse k rezignaci dál tlačí i předseda lidovců Kalousek. Včera ještě před schůzkou řekl, že v každé civilizované zemi by premiér v Grossově situaci dávno odstoupil. To je asi pravda, také by ale v každé civilizované zemi z vlády odešla strana, která má takové zásadní výhrady k jejímu předsedovi.

Kalousek chce po Grossovi čím dál víc: před dvěma týdny mu ještě málem stačilo, když premiér slíbil zaplatit směnku na byt a když jeho žena oznámila, že zmrazí podnikatelský projekt na Proseku.

Později v postní dohodě lidovci nároky na premiéra dramaticky zvýšili: manželka prý má úplně skončit s podnikáním a premiér se má za některé svoje výroky omluvit.

Splnit první požadavek už Gross přislíbil, k jakési omluvě se chystá v sobotu - a Kalousek najednou tvrdí, že by to stejně byla omluva vynucená. Tak co vlastně chce? Jak se asi předseda vlády může nenuceně omluvit, když ho k tomu lidovci nutili?

Žádost Grossovi, aby odstoupil, má sice logiku; způsob, jakým Kalousek postupuje k cíli, ale celé jeho snažení začíná - mírně řečeno - znehodnocovat.