Jana Franková herečka

A je bohužel příznačné pro mdlé české kulturní prostředí, že si této vzácné příležitosti ani nepovšimlo. Vlastně pouze deník Právo přinesl zprávičku a ještě v ní "vysekl" trapnou kachnu- že prý se Karel Kraus dožívá 80 let.

S trochou fantazie si črtám dětské kroky Karla Krause meziválečným světem: prvorepubliková česko-německá Praha, pravidelné pobyty v Paříži, prázdninové cesty parním vlakem do matčina rodiště Feldkirchu.

Tedy už tehdy evropská krajina od dětství zakoušená jako přirozený domovský prostor. A je fascinující, jak pan doktor Kraus ve svém úctyhodném věku dál Evropou putuje, doslova mezi Paříží a Římem.

Krausův tvůrčí i lidský portrét je pevná kresba, črtaná zřetelnými tahy: noblesa a vzdělanost, neokázalost a taktnost, pracovitost a srdečnost.

Pro podobu a směr jeho divadelní dráhy byla důležitá dvě setkání. Obě se odehrála ve Vinohradském divadle. Nejprve s režisérem Jiřím Frejkou a poté s hercem a pozdějším režisérem Otomarem Krejčou.

Krausův tvůrčí i lidský portrét je pevná kresba, črtaná zřetelnými tahy: noblesa a vzdělanost, neokázalost a taktnost, pracovitost a srdečnost

S ním vytvořil celoživotní pracovně-přátelský tandem, jehož úsilí vyvrcholilo na konci padesátých let v Národním divadle a později v Divadle za branou.

Krausova dramaturgie, sázející na dramatiky-básníky. Jeho inspirativní spolupráce s českými dramatiky (Topolem, Hrubínem, Kunderou, Pavlíčkem), dramaturgické úpravy a překlady vrcholných dramatických textů (doslova od Sofokla až po Becketta) a eseje o divadle tvoří hlavní osu jeho dramaturgického díla.

Karla Krause celoživotně provází téma, které s divadlem hluboce, přímo geneticky souvisí. Je to starost o Evropu a o její kulturní identitu.

V době, která uctívá bohapusté bavičství a nezávaznou hru, vydávající se za multikulturní poselství, Kraus vybízí k hledání zanesených pramenů, na nichž Evropa stojí, k jejich nové četbě a výkladu.

Sama jsem byla v souboru obnoveného Divadla za branou a měla tak příležitost setkat se způsobem Krausovy práce.

Stála na pevných základech - hluboká zaujatost tématem, důslednost a respekt k dramatikovu textu. To vše vycházelo z důvěry ve smysl světa a sílu básnického slova.