Adam Drda analytik BBC

Nevíme, zda prezident a čestný předseda ODS, o němž je známo že za všech okolností překypuje aktivitou, s někým tajně vyjednává nebo kuje pikle.

Nic kromě výskytu tria Miroslav Kalousek-Mirek Topolánek-Václav Klaus v jeden den v jednom tenisovém klubu tomu nenasvědčuje, a tak je zajímavější sledovat, co hlava státu říká.

Nejdřív, jak koaliční krize vznikla: "Nevěřím tomu, že by to byla lavina, kterou někdo plánovaně nějakým komplotem spustil," prohlašuje Klaus. A dodává, že krize vznikla kvůli problémům kolem osoby a rodiny premiéra, "v tomto smyslu je to krize Stanislava Grosse".

Když politici přežívají aféry, aniž by za ně platili, je to vždycky popření základního demokratického principu

Prezident má úplně pravdu: nejde o mediální kampaň ani o spiknutí a na vině nejsou "hadovití lidovci", jak pořád opakují sociální demokraté. Jde o problém jejich předsedy, k němuž se ČSSD nedovede odpovídajícím způsobem postavit.

Co se má podle Klause s krizí dělat? V pátek prohlásil: "nepřipouštím žádné nicnedělání, nicnezměnění, jako by podivné polopokračování, to se mi zdá naprosto neúnosné".

Prezident to sice asi nemůže nepřipustit prakticky, protože k tomu nemá dost pravomocí, ale může dost rázně a pro vládu nepříjemně vyhlašovat svůj názor.

I tady je v právu: Grossova aféra je natolik vážná věc, že kdyby se jen tak zametla pod "koaliční koberec", o což podle některých zpráv budou nakonec sociální demokraté usilovat, mělo by to zřejmě devastující dopad na politické prostředí jako celek.

Když politici přežívají aféry, aniž by za ně platili, je to vždycky popření základního demokratického principu: lidé politikovi dávají důvěru s předpokladem, že pokud ji zklame, bude to pro něj mít důsledky.

Klaus dále jasně prohlásil, že kdyby dostal na stůl demisi lidoveckých ministrů, nepřijal by ji.

Je otázka, jestli a za jakých okolností to podle ústavy může, nebo nemůže udělat.

Z jeho dalších výroků ale vyplývá, že si je vědom komunistického nebezpečí - a že by se snažil zabránit případné rekonstrukci vlády, pokud by vedla k posílení KSČM nebo přímo k jejímu podílu na moci.

Václav Klaus byl z dosti srozumitelných důvodů kritizován, když před časem pozval Miroslava Grebeníčka spolu z dalšími politiky na návštěvu do Lán.

Teď se snaží ukázat, že jeho vztah ke komunistům má své meze. Sice to nevypadá jako moc logický postoj - pokud jsou komunisté nepřijatelní jako partner pro vládu a nejsou tedy normální strana, proč je zvát na zámek -, ale aspoň se tím dává z vysokého místa cosi najevo.

Východiska z krize nabízí Klaus v zásadě dvě: buď široká shoda stávajících koaličních stran s ODS a vytvoření nějaké překlenovací šestnáctiměsíční vlády, která bude mít vymezené pravomoce a dovede zemi k volbám, anebo předčasné volby.

Obojí je možné řešení, obojí je v tuto chvíli těžko představitelné, protože to strany nechtějí.

O tom, že by předčasné volby byly lepší řešení, je prý prezident "stoprocentně přesvědčen".

Určitě by to bylo nejčistší řešení - vládní koalice je během necelých tří let v druhé vážné krizi a jinou přijatelnou vládní většinu přitom nelze vytvořit.

Klausovy názory téměř úplně souzní s tím, co říká "jeho" ODS. Přesto v tomto případě nemá smysl poukazovat na to, že se prezident nechová nadstranicky.

Úspěch ODS do značné míry každodenně budují sociální demokraté - a Klausovi zas dodávají podklady pro jeho argumentaci, která se v první řadě jeví jako racionální - a teprve potom "pro-ódéesácká".