Ondřej Štindl analytik BBC

Její hlavní protagonisté - Stanislav Gross a Miroslav Kalousek - totiž sami sebe a jeden druhého vmanévrovali do situace, kdy mají na výběr jen z pro ně špatných alternativ.

Možná bude Gross dál stranickým líderem - tedy alespoň nominálně. Skutečným vůdcem ale nebude

Jakkoliv tedy v koaličním střetu ještě není rozhodnuto o vítězi, zdá se, že poražení budou svým způsobem všichni.

Na první pohled by se mohlo zdát, že premiér v současném střetu hraje o svou politickou budoucnost. Je ale docela možné, že v tuto chvíli ji už prohrál.

To neznamená, že aféru kolem podnikání jeho rodiny, jak se říká, neustojí, že se ve funkci předsedy vlády nutně nedočká řádného termínu voleb.

Možná bude dál stranickým líderem - tedy alespoň nominálně. Skutečným vůdcem ale nebude.

Jednota ČSSD

Sociální demokracie se za svým předsedou vzorově sjednotila, u strany pro niž byla v posledních letech typická neschopnost dohodnout se alespoň na tom, kolik je hodin, to může až překvapit.

Škromachovu pozici posílil i premiér sám, když vyklidil na pár dní pole a předal mu řízení strany

Jenomže ČSSD se nesjednotila ani tak za Grossem jako proti lidovcům a u části stranických představitelů je ta nesmlouvavá obrana předsedy součástí strategie boje proti němu.

Nejhlasitěji se při obraně Stanislava Grosse proti "úskočným lidovcům" ozývá premiérův rival v boji o předsednictví ČSSD Zdeněk Škromach.

Jeho pozici posílil i premiér sám, když poté, co byl minulou sobotu lidovci vyzván k demisi, vyklidil na pár dní pole a předal mu řízení strany.

Škromachovi se vystoupení křesťanských demokratů proti premiérovi samozřejmě hodí - jako by totiž potvrzovalo představu, kterou prosazuje už dávno, lepší než současná koalice je menšinová vláda sociálních demokratů opírající se ve Sněmovně o komunisty.

Šance pro Škromacha a komunisty

Současná krize pro Škromacha - a levici uvnitř sociální demokracie vůbec - představuje jedinečnou příležitost prosadit svou, přesněji dotlačit Stanislava Grosse k tomu, aby se zařídil podle něj.

Nikdy během patnácti let od listopadu 1989 nebyli komunisté takhle blízko výkonné moci

V pátek už vicepremiér přišel s představou, jak celou věc zařídit - spojit hlasování o důvěře s hlasováním o zákonu o majetkových přiznáních. KSČM už pro ten návrh projevila nadšené pochopení.

Není divu, nikdy během patnácti let od listopadu 1989 nebyli komunisté takhle blízko výkonné moci.

Pokud by tenhle plán vyšel, stal by se současný předseda ČSSD loutkou zemanovců bez ohledu na svůj pravděpodobný úspěch na velikonočním stranickém sjezdu. Na své dost okázale ohlašované reformní plány by musel zapomenout.

Stanislav Gross si je dobře vědom důsledků, jaké by pro něj mělo menšinové vládnutí s komunistickou podporou, a také se mu snaží bránit.

Volební systém

Návrh na výměnný obchod mezi ČSSD a ODS, podle nějž by občanští demokraté získali většinový volební systém - svou dlouhodobou prioritu - výměnou za toleranci menšinovému Grossovu kabinetu, dokazuje, jak zoufalá ta snaha je.

Přistoupit na většinový volební systém by pro sociální demokracii v současné době bylo téměř sebevražedné

Přistoupit na většinový volební systém by pro sociální demokracii v současné době bylo téměř sebevražedné. Pravděpodobnost výrazné porážky v příštích volbách by se změnila v jistotu porážky katastrofální.

V zápase s protivníky v koalici i uvnitř strany by Gross obětoval stranu samotnou. Česká politika i média ale touhle možností po několik hodiny žily.

Svým způsobem by to totiž bylo řešení elegantní - lidovci by byli skutečně vytrestáni, unionisté odměněni možností jakéhosi přežití, premiér by se stal jednoznačným vítězem koaličního střetu, prezident jako jeden z architektů a obhájců opoziční smlouvy, které by se navržené uspořádání dost podobalo, by jistě byl potěšen.

Od vůdců sociálních a občanských demokratů by to vyžadovalo jediné - aby obrátili o 180 stupňů, jali se hlásat opak toho, od čeho ještě nedávno nebyli ochotni ustoupit ani o píď.

V tradici popřevratové české politiky by to nebylo nic nového. Předseda ODS Mirek Topolánek proto zaslouží jisté uznání za to, že na tenhle dosti podezřelý obchod nepřistoupil.

Postní dohoda

Lidovecký předseda Miroslav Kalousek měl až doposud pověst bezskrupulózního vyjednavače a politického hráče, který dokáže prosadit svou.

Dohoda, se kterou lidovci přišli na středeční koaliční jednání, z jejich hlediska představovala ústupek. Některé formulace byly ale pro ČSSD ponižující

Současná koaliční krize ho o tu reputaci dost možná připraví.

Kalousek si za to do jisté míry může sám - priority, které si v souvislosti s výzvou k odstoupení premiéra stanovil - tedy dosáhnout změny ve funkci předsedy vlády, zachovat současnou koalici a nepřipustit to, aby komunisté měli podíl na moci - totiž jsou jen velmi těžko naplnitelné zároveň.

A nedá se ani říci, že by je Kalousek a jeho strana prosazovali nějak zvlášť šikovně.

Dohoda, se kterou lidovci přišli na středeční koaliční jednání, z jejich hlediska představovala ústupek. Jenomže některé formulace v ní obsažené byly pro sociální demokraty opravdu ponižující.

Navíc už to, že křesťanští demokraté pojmenovali svůj návrh Postní dohoda, vyjednavače z ČSSD - strany proslulé svým, řekněme, vyhraněným vztahem ke katolicismu - jistě muselo trochu nadzvednout.

A ten z lidovců, kdo text dal ještě před zahájením vyjednávání k dispozici novinářům, osud návrhu zpečetil a dal sociálním demokratům důvod k opodstatněné kritice nesolidnosti koaličních partnerů.

Kalouskova reputace

Miroslav Kalousek ovšem není kritizován jen kvůli nešikovnosti při jednání s ČSSD.

Nejde přeci jenom o Kalouskovy motivy, ale také o meritum věci, tedy o to, jestli Gross odstoupit má, anebo nemá

Různí komentátoři a třeba i bývalý prezident Václav Havel zpochybňují jeho oprávnění premiéra kritizovat kvůli sporným podnikatelským aktivitám.

S Kalouskem se - třeba z dob jeho působení na ministerstvu obrany - táhnou různá, pravda nedoložená, podezření. Pro roli arbitra morálky v politice se prý nehodí.

Tady by si možná lidovecký předseda zasloužil trochu zastání - ať už je jeho minulost jakákoliv, ať už jsou jakékoliv i motivy, kterého k tažení proti Grossovi vedly. Nejde přeci jenom o ty motivy, ale také o meritum věci, tedy o to, jestli Stanislav Gross odstoupit má, anebo nemá.

A také o to, co má dělat jedna z menších stran vládní koalice, když o předsedovi vlády vyjdou najevo takové věci, jaké se veřejnost dozvěděla o Stanislavu Grossovi.

Patová situace

Je docela pravděpodobné, že stejní lidé, kteří dnes Kalouska kritizují za to, že něco dělá, by na něm nenechali nit suchou, kdyby byl nečinný.

Nakonec je ještě možné, že nějaká obecná dohoda o předčasných volbách se ukáže jako ta jediná možnost, která by jim umožnila z té krize vyjít jakž takž se ctí

V současné koaliční krizi je nakonec možné vidět střet mezi dvěma muži, kteří sami sebe vmanévrovali do téměř bezvýchodné situace.

Zároveň jsou ale pod tlakem, aby se už pro jedno z těch - pro ně potenciálně zhoubných - řešení rozhodli.

Nakonec je ještě možné, že nějaká obecná dohoda o předčasných volbách, které Stanislav Gross i Miroslav Kalousek v tuto chvíli odmítají, se ukáže jako ta jediná možnost, která by jim umožnila z té krize vyjít sice se značnými ztrátami, ale jakž takž se ctí.