|
Válka nervů | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Stanislav Gross po včerejší schůzce působil jistěji než minulou sobotu, kdy Miroslav Kalousek premiéra poprvé konfrontoval s požadavkem na jeho rezignaci. Působil dokonce jistěji než Miroslav Kalousek sám. Jako by měl ve válce nervů, která začala uvnitř koalice, lepší pozici. Pozici, která po něm nevyžaduje velikou aktivitu. Stanislav Gross vlastně poté, co se ČSSD sjednotila na jeho obranu, nemusí dělat nic, jen čekat, jak se protivník rozhodne. Lidovci přitom nemají na výběr z dvakrát atraktivních možností. Buď se vzdát požadavku na Grossovo odstoupení a přistoupit na dohodu, která půjde za rámec návrhu, se kterým přišli včera, anebo odejít z vlády. Tedy ponížit se nebo přiznat neschopnost naplnit mnohokrát deklarovaný záměr zachránit vládní koalici. Samozřejmě je také možné, že až do příštích voleb se takhle lidovci a sociální demokraté jednou za čas sejdou a řeknou si, že se navzájem nechtějí, v zájmu vlasti to však do příštích rozhovorů překousnou. I na poměry české politiky, která snese hodně, by to ale byl přeci jen trochu moc výstřední modus operandi. V tuto chvíli se tedy může zdát, že Stanislav Gross v úřadu vydrží - ani jeho ovšem není možné považovat za vítěze. Ještě předtím než začala aféra kolem podnikání jeho rodiny, chystal se Gross sociální demokracii reformovat, posunout ji blíže ke středu. Z toho záměru po střetu uvnitř koalice asi moc nezbude. Ve vyjednáváních s lidovci je velice vidět Grossův vnitrostranický konkurent Zdeněk Škromach - stejný Zdeněk Škromach o němž premiér ještě nedávno naznačoval, že by ho mohl v případě svého úspěchu na sjezdu vyhodit z vlády. To si teď bude moci jen těžko dovolit, pravděpodobnější je, že jsme v současné chvíli svědky vzniku věrného spojenectví dvou dosavadních rivalů. Naopak lidé, kteří měli představovat tahouny reforem v ČSSD - ministr financí Bohuslav Sobotka a ministryně školství Petra Buzková - jsou teď ve straně kritizování za to, že jsou ve své loajalitě k předsedovi příliš vlažní. Prostě - pokud Stanislav Gross současnou krizi přežije ve funkci státní i stranické, což je docela pravděpodobné, bude za to do značné míry zavázán levici uvnitř ČSSD. Místo obrazu Stanislava Grosse jako českého Tonyho Blaira bude muset vzniknout nějaká jiná image. Taková operace by ovšem českému premiérovi, pro nějž ideová pevnost není zrovna charakteristická, nemusela dělat velké problémy. |
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||