BBCCzech

Je český premiér Stanislav Gross obětí kampaně? Případy, které škodí premiérově pověsti, se přeci jeden po druhém otevírají zhruba od začátku roku a už je z nich pěkná kaskáda.

Že nějakou kampaň proti Grossovi větří jeho sociální demokraté, tomu se dá dobře rozumět.

Za prvé je politické prostředí ostražité až lehce paranoické k úskokům soupeře, za druhé ČSSD začíná panikařit ze setrvale nízkých preferencí, na které měl právě Gross být lékem.

Argumentační linie o řízené provokaci vůči nadějnému premiérovi, zformulovaná nejdříve provládními komentátory, se ale poslední dobou šíří i do různých intelektuálních kruhů.

V pondělí se pod ní v rozhovoru s Radiožurnálem podepsal dokonce bývalý prezident Václav Havel, který sám se sociální demokracií nemá nic společného.

Exprezident se v rozhovoru Grosse obsáhle zastával. Možná premiér trochu pochybil, co je to ale proti prohřeškům ostatních politiků; někdo prý Grosse kope do kotníku, protože je populární; v premiérových aférách vidí Havel jakousi kampaňovitost.

Jak se taková nenápadně řízená kampaň dá dělat? Třeba poslat redakci avízo na nějaký hřích konkurenčního politika - to je ale běžná praxe a bez tipů od protivníků nebo podřízených by toho novináři sami mnoho nevypátrali.

Že na Grosse někdo prozrazoval různé kompromitující záležitosti schválně, je zřejmé. Důležitější je, jestli na ně ve veřejném prostoru někdo čekal a systematicky s nimi pracoval.

Nic takového se ale nestalo. Když redaktoři Mladé fronty zjistili nesrovnalosti v Grossových příjmech a výdajích - a ty nesrovnalosti se daly zjistit z otevřených zdrojů - potápěl se premiér dva týdny v protichůdných výrocích, než si jeho kličkování všiml i zbytek mediálního světa.

Kampaň proti Grossovi má - tvrdí i sám premiér - různé fáze. Řekněme, že ty fáze jsou tři: policejní tým Mlýn, půjčka na byt, podnikání jeho ženy.

Všech tří fází se ale zúčastnila pouze už zmíněná Mladá fronta. A ta rozhodně není tak programově proopoziční, jako je provládní deník Právo.

Na podzim například ve svém zpravodajství o aféře Kořistka, která mohla vážně poškodit pověst předsedy ODS, stranila spíš policii, tedy ministerstvu vnitra a tedy i Grossovi.

Minimálně stejnou škodu jako řízené úniky informací napáchali na premiérově reputaci diletanti v jeho týmu.

Mediální konzultant Andrej Surňák, vypuzený od ČSSD po prohraných krajských volbách loni v listopadu, jistě nebyl kouzelník, všeobecně vysmívanou linku Vik-Rod-Simkanič by ale nepřipustil.

Posledním, prozaickým a nakonec patrně nejdůležitějším faktorem zájmu o Grosse budou podezření, které si z ministerstva vnitra do Strakovy akademie přinesl tak, jak si pes nosí blechy.

Nejpozději během kauzy Přibyl si přitom Gross musel uvědomit, že jako premiér bude prostě na očích víc než ministr vnitra.

Nic z toho bývalému prezidentovi nestálo za zmínku. Je jako ochránce zvířat, který chce myslivcům překazit lov. Myslivec zaměřil srnce, Havel mu drncá do paže a říká: podívej, vlevo zajíc, vpravo liška.

Tím srncem byl ale premiér, který za sebou táhne víc podezření než všichni jeho předchůdci dohromady. Kdo by se byl nadál, že Václav Havel bude jednou ochráncem právě takových zvířat.