Jaroslav Veis publicista a poradce místopředsedy Senátu

Pro ty, které product placement dosud míjel, uvádím, že vůbec nejde o prosté položení něčeho někam, jak by se mohlo zdát - třeba rohlíku na stůl - nýbrž o umístění vybraného produktu do uměleckého díla. Tedy, uměleckého... prostě díla.

Tím dílem bývají nejčastěji filmy nebo televizní seriály, ale občas se potřebný výrobek uplacírovává i do literatury, třeba do románu.

Je to ovšem poměrně nový zvyk, a tak se nemusíme bát, že když si Phil Marlowe poručil dvojitou Chivas Regal, bylo to proto, že by to jeho autorovi někdo sponzoroval. Tahle whisky Raymondu Chandlerovi prostě chutnala.

Obávám se, že bude ještě hůř: dřív nebo později imagemakeři politiků pochopí, že tady se dají snadno sbírat body popularity a oslovovat diváci

U dnešních autorů bych si ovšem až tak jistý nebyl. Každopádně prostor k product placementu je prý už v Bibli. Na internetu se dá najít zajímavý text jistého Raphaela Cartera, který kromě jiných značek šikovně umístil Intel do Knihy Jobovy, McDonalda do první knihy Mojžíšovy a Domino Pizzu s Motorolou do Matoušova evanagelia.

Nejlíp se ale product placementu daří, jak bylo konstatováno, na filmovém plátně a na obrazovce, kde to vidí hodně lidí.

Přímo klasickým příkladem byly lentilky M plus M ve filmu E.T.- mimozemšťan, které po mně chtěli synové místo těch z modřanské čokoládovny už tenkrát.

Ještě, že neměli šanci vidět bondovky, možná by po mně loudili sporťák Aston Martin. Ale s fordy agentů Muldera a Scullyové v Aktech X se už museli vypořádat sami.

Samozřejmě, že taková úžasná vymoženost, jako je product placement, nemohla minout ani tu krásnou zemi, kde bory šumí po skalinách a v sadě skví se jara květ. Co víc, naši tvůrci i tady dokázali, že nejen zachycují, ale umějí i předstihnout ty nejnovější trendy.

Například autoři seriálu Redakce ve svém díle uplacírovali kromě peugeotů, jimiž žurnalisté jezdí za prací, i produkty živé, třeba Lucii Váchovou, tedy produkt firmy Miss České republiky.

Prošla tam a zpátky redakčními kulisami, řekla cosi, co s ničím nesouviselo, čímž smysl jejího účinkování v dílku skončil a zase vypadla.

Jak nás tvůrcové českých seriálů varují, nebyla sama. Živé produkty firem Miss České republiky, Superstar a podobné dárečky budou na televizní diváky číhat všude, kde to bude možné.

A obávám se, že bude ještě hůř: dřív nebo později imagemakeři politiků pochopí, že tady se dají snadno sbírat body popularity a oslovovat diváci, kteří by na politickou debatu nepodívali, a v seriálech se objeví také živé produkty politických firem.

Takže redakcí třeba proběhne Stanislav Gross ve fotbalovém dresu a zeptá se, jestli to s ním ještě někdo myslí upřímně. V dalším díle na to může Mirek Topolánek zareagovat konstatováním, že šéfredaktor musí fakt mít "gule", když to dokáže poslouchat.

O Vánocích by mohl přijít host nejváženější, nahlédnout některému redaktorovi přes rameno, co o tom píše a pak říct, že ty větičky jsou opravdu, ale opravdu falešné.

Postupem času by takto do redakce jistě přišli všichni, jen, Miloše Zemana by tam asi nikdo nedostal. Ale i s tím by se dalo něco dělat, poštou by třeba mohl přijít vzkaz, že mezi ten redakční hnůj rozhodně nevkročí.