Ondřej Štindl analytik BBC

Pro KDU-ČSL i pro ČSSD je lepší, bude-li současná vláda pokračovat dál. Důležitou roli v tom střetu ovšem může hrát i ješitnost, která někdy může člověka vést ke skutkům, které by po emocemi nezatížené úvaze asi neučinil.

Lidovci mohou to zaklínadlo, které po nich Gross požaduje, pronést a vystavit se posměchu jako ti, kdo si vyskakovali a rychle zkrotli

To jediné by mohlo vést k nějakému skutečně dramatickému rozuzlení současné rozepře.

Předseda vlády si po dnech, kdy byl ve vleku událostí, na které byl schopen reagovat jen opožděně a nepříliš šikovně, potřebuje vyspravit reputaci.

Kdyby se mu podařilo nějakým efektním způsobem "zkrotit Kalouska", dostal by do své předsednické knížky velkou červenou hvězdičku.

Kalousek jeho spolustraníky dlouhou dobu irituje svou podle nich obojakou politikou.

A také tím, že v koaličních jednáních často prosadí svou, nebo alespoň dosáhne toho, že to tak vypadá.

I premiérovo středeční oznámení, že Šárka Grossová přeruší svoje podnikání, se dalo vyložit jako ústupek lidoveckému tlaku, jakkoli sociální demokraté říkají, že bylo zcela autonomní.

Gross jako by se rozhodl Kalouskovi oplatit stejnou mincí a jeho ultimátum lidovce skutečně staví do celkem delikátní pozice, předsedovi vlády v tom trochu pomohla média, která středeční prohlášení lidovců interpretovala daleko vyostřeněji, než bylo formulováno.

Sociální demokraté se té interpretace chytli a začali se tvářit, že KDU-ČŠL skutečně veřejně pobídla ČSSD, aby vyměnila premiéra.

Lidovci a jejich ministři jsou teď v paradoxní situaci, kdy po nich silnější koaliční partner ultimativně vyžaduje, aby jaksi rituálně zopakovali to, co v posledních hodinách opakují pořád dokola.

Tedy, že chtějí pokračovat v koaliční vládě a respektují právo sociálních demokratů určit, kdo té vládě bude předsedat.

V české politice se vždy víc štěkalo než kousalo a pravděpodobně to tak i zůstane

Mohou si zachránit tvář tím, že z ničeho nic začnou hlásat pravý opak, do čehož se jim z pochopitelných důvodů nechce.

Mohou to zaklínadlo, které po nich Gross požaduje, pronést a vystavit se posměchu jako ti, kdo si vyskakovali a rychle zkrotli.

Zjevně se rozhodli pro třetí možnost - říkat, co chce Gross slyšet, ale říkat to jaksi s výhradou a za sebe, nebo - ještě lépe - mlčet.

Ve věcné rovině je současná rozepře jenom procedurální, jde v ní o to, kdo si koho kam pozve, jaké jednání bude probíhat jako první, zda koaliční nebo separátní rozhovory premiéra s ministry.

Zároveň jde ale také o jakousi obdobu zápasu o status nejsilnějšího samce ve smečce a při tom někdy teče krev.

Jenomže v české politice se vždy víc štěkalo než kousalo a pravděpodobně to tak i zůstane.