Tereza Brdečková filmová kritička a spisovatelka

Nizozemská poslankyně Ayaan Hirsi, politoložka a proslulá aktivistka v boji za práva muslimských žen, uprchla z rodného Somálska před nuceným sňatkem, před závojem, před osudem dívky z tradiční islámské rodiny.

Zatímco jistá Anouk narozená v Nizozemsku žije s Maročanem, stýká se výhradně s jeho rodinou a uvažuje, že bude v Holandsku nosit závoj.

Proč jedna žena z islámské společnosti s nasazením života prchá a politicky se proti ní angažuje, zatímco jiná dobrovolně přijímá islámské konvence?

Autor uzavírá text povzdechem o emancipovaných ženách, které samy nevědí, co chtějí. Snad opravdu věří, že tu jde o dívčí rozmary, které mužům laškovně ztěžují úkol řídit zeměkouli.

Respekt k občanským svobodám dnes v evropských multikulturních společnostech prochází zásadní zkouškou.

Do jaké míry mají starousedlíci právo integrovat miliony imigrantů, kteří jsou právě tak občany EU jako oni? Kde končí právo na život v islámu a kde začíná občanská společnost? Je vůbec reálné, aby imigranti a starousedlíci vyznávali stejné občanské principy? A co se stane, když k tomu nedojde?

Otázky kolem postavení ženy jsou výkladní skříní celého problému, jelikož zahalené ženy jsou nápadné. Je to ovšem zavádějící. Některé ženy se zahalují z náboženských důvodů, mnohé k tomu vedou logické důvody. V Alžírsku je to často způsob obrany před mužskou agresí na ulici.

A na Blízkém východě existuje feministické sdružení, v rámci kterého se ženy ucházejí o zaměstnání výhradně zahalené. Nepřejí si, aby jejich vzhled měl vliv na přijetí nebo odmítnutí.

Ale vraťme se k článku: Proč jedna žena z islámské společnosti s nasazením života prchá a politicky se proti ní angažuje, zatímco jiná dobrovolně přijímá islámské konvence? Odpověď je přece jasná: Volba bílé holandské dívky je za prvé dobrovolná a za druhé nemusí být trvalá.

Ayaan Hirsi prchala ze Somálska, protože jí společnost jednou provždy upřela právo žít vlastní život. Bojuje na západě za všechny muslimské ženy, kterým se denně děje totéž, a nemají možnost se doma bránit. Jinak, a to zdůrazňuje, by bojovala doma.

Bílá Holanďanka může pozítří svého marockého milého opustit, odložit závoj a namluvit si třeba eskymáka. Jiná věc je, proč je Holanďance Anouk v islámské rodině tak dobře.

Možná je v tom kus protestu proti odcizení a touhy po lidském teple. Kdo zná aspoň z rychlíku život v jižních a východních komunitách, chápe ten rozdíl.

Tradiční společnosti berou svým členům řadu svobod, ale poskytují jim pocit ukotvení. Lidé tam k sobě bývají pozorně, zatímco v západních společnostech se každý staráme hlavně sám o sebe. Je to úplná sice svoboda, ale leckdy smutná a únavná a chladná. S tím, že ji mnozí cítí jako břemeno, musíme počítat.

Hlavně ale islám není homogenní a zápaďané jsou mnohdy pod vlivem klišé z 18. století. Problémem není islám jakožto náboženství. Jde spíš o nebezpečí plynoucí z toho, že dnes celé státy, celá společenství stojí na islámském právu a popírají občanský princip.

Popírají tím právě onu svobodu volby pro každého jedince, kterou hájí Ayaan Hirsi, a které využívá třeba i Holanďanka Anouk zahalená do čádoru. Jsou to státy a společenství novým způsobem totalitní, a šíří svůj vliv západním směrem. Šíří tím nepřátelství.

Západ dnes stojí před velkou neznámou: musí poznat a pochopit kultury, které ještě před sto lety silou ovládal. Naučit se rozlišovat mezi podstatným a podružným, proniknout pod povrch. Jestliže to nezvládneme, neubráníme to hlavní: právo rozhodovat každý sám o sobě. Je to celkem vážná věc.

Příběh dvou holandských občanek je proto k lehkému pánskému vtipkování. vhodný snad jen po deseti pivech.