Daniel Kaiser analytik BBC

Premiér Gross byl veřejně ponížen svým vládním partnerem, přesto mu nezbylo než spolknout uraženou pýchu, Kalouskovi částečně vyjít vstříc a vlastně tak uznat, že s manželkou překračovali mantinely přijatelného chování.

Věcně si Kalouskovou laťku a první Grossův ústupek, že totiž jeho žena svoje podnikatelské aktivity na čas odevzdá do neutrálních rukou, můžeme vykládat pořád ještě dost nelichotivě.

Stejně nedůsledný je i druhý Kalouskův nárok na premiéra, totiž aby svou tajemnou půjčku na byt zahladil třeba ze standardního bankovního úvěru

Copak předsedovi vlády nevadí, že je jeho žena spjata s podnikatelkou, kterou vyšetřuje policie a které přicházejí peníze z veřejného domu? Chce snad svým potenciálním voličům říct, že jen co jim přestane vládnout, jeho žena se do pochybného byznysu vrátí?

Stejně nedůsledný je i druhý Kalouskův nárok na premiéra, totiž aby svou tajemnou půjčku na byt zahladil třeba ze standardního bankovního úvěru. Původ peněz a tím pádem i dohady, od koho respektive od jaké firmy Gross peníze dostal, by i po tomhle vynuceném premiérově kroku zůstaly bez odpovědi.

Politika se ovšem neřídí kalvínskou morálkou, ale takzvanou koaliční logikou. A při uvážení poměru sil ve vládě se rozumí, že Gross nabídl pouze polovičaté řešení. ČSSD v posledních celostátních volbách získala třikrát víc hlasů než strana lidová a pokusy lidovců je kádrovat musejí sociálním demokratům pořádně vadit.

Další překážkou expanzi kalvínské morálky v české politice je samotný předseda Kalousek. Dokud nevysvětlí, kdo půjčil na bydlení jemu, a dokud se bude schovávat za řeči o rodinném tajemství, mají sociální demokraté dobré důvody chápat lidovecký nátlak jako účelové ultimátum.

Co bude dál? Koaliční bouře z tohoto týdne možná někoho odplaví a možná (spíš) ne. Některé věci už ale zřejmě spravit nepůjdou, především vztah Kalousek - Gross. Tato základní siločára vládní koalice je pokřivená vlastně už od začátku, od sestavování vlády.

Tenkrát v létě se Kalousek na Grossův nátlak odhodlal pustit sociálním demokratům ministerstvo zahraničí a veřejně tak ztrapnil svého místopředsedu Cyrila Svobodu jenom proto, aby mu pak Gross řekl, že si všechno zase rozmyslel a že si lidovci Černínský palác můžou nechat.

Přiotrávený vztah obou politiků postoupil do fáze akutní otravy. Od Kalouska musí Gross čekat ránu při každé vhodné příležitosti. Tak jako v roce 1997, kdy se Luxova KDU-ČSL od Klausovy ODS odpoutávala systematicky několik měsíců, bude zřejmě i teď záležet hlavně na příhodných okolnostech.