Jana Franková herečka

Kdo však ve výčtech pravidelně chybí, jsou ženy a manželky básníků a spisovatelů.

Brala jsem vše, jak to Pán Bůh dopustil Marie Zahradníčková

Jejich přítomnost v literatuře je tichá a nenápadná. A přitom se bezpochyby i ony zasloužily o mnohá literární díla.

Jednu takovou vzácnou ženu má i česká poezie 20. století v Marii Zahradníčkové, rozené Bradáčové.

Manželka českého básníka Jana Zahradníčka, muže velkého díla a bolestného osudu, se nestala jen inspirátorkou, ale i věrnou manželkou a pokornou ochranitelkou domova v čase komunistické zlotřilosti.

Marie Zahradníčková dnes žije v Brně, ale pochází z vysočinské vsi jménem Uhřínov. Právě tam se Zahradníček - slovy Bedřicha Fučíka - "potkal se svým největším štěstím - se ženou Marií."

Jejich svatba se konala v roce 1945. Narodily se jim tři děti a za šest let byl Zahradníček zatčen a v nezákonném procesu odsouzen na 13 let.

Paní Zahradníčkovou měsíc před procesem vystěhovali s dětmi do dvou malých půdních místností bez elektřiny a vody. Po roce jí byla povolena první návštěva manžela.

Prosil ji, ať příště přivede alespoň jedno dítě, neboť jim pak bude povoleno sedět u stolu bez oddělovacího pletiva.

Představuji si ty dlouhé měsíce čekání na povolení k návštěvě, které mohlo být kdykoli a z jakéhokoli důvodu zrušeno, úmorné cesty do Leopoldova, pár minut setkání pod bachařským dohledem...

A doma úmorná každodenní starost o děti, peníze na jídlo, dojíždění do továrny. Tím však jejich trápení neskončilo - smrt dcerušek, které se otrávily houbami, propuštění manžela na amnestii v roce 1960 a jeho smrt o pouhých pět měsíců později...

Vybavuji si, jakou představu o ženě - hrdince nám v dětství vtloukal do hlavy reálný socialismus: žena gerojka se zaťatou tváří, kalašnikovem přes rameno a ověšená metály.

Stále zřetelněji se mi však jeví, že medaile za hrdinství ve skutečnosti patří Marii Zahradníčkové a těm dalším nenápadným dámám, které navzdory soudružskému trapičství dokázaly uchránit "oheň domova".

Manželky odsouzených a vystěhovaných sedláků, ženy válečných pilotů, ženy popravených....

Na otázku, jak jste to všechno mohla vydržet, paní Zahradníčková věcně a s úsměvem odpovídá: "Brala jsem vše, jak to Pán Bůh dopustil."