Adam Drda analytik BBC

"Kampaň" bývá zpravidla "nečistá" a skrývají se za ní temné síly. Aby byly dost temné, musejí být také tajemné. Nejen, že je nelze konkrétně pojmenovat, ale dokonce to ani není žádoucí.

Naopak žádoucí je pojmenovat je velmi obecně, protože tím se naznačuje, že se hraje vysoko - protivník je tak mocný, že jeho jméno nesmíme vyslovit.

V tomto duchu si například jedna přední sociálně-demokratická politička myslí, že aféra kolem majetku premiéra Stanislava Grosse (přesně řečeno "kampaň" proti němu) nese rysy práce tajných služeb. A sám ministerský předseda nově vidí za vším "mocenské ekonomické skupiny".

Aféra s bytem bude teď asi trochu slábnout a do popředí se podle všeho dostanou podnikatelské aktivity paní premiérové

Novináři do těchto teorií zapadají buď jako hlupáci, které režiséři kampaně snadno zneužili, anebo rovnou jako součást spiknutí, snad agenti či uplacení poskokové.

Obě varianty mají společný základ: zřejmě politici ČSSD soudí, že zmanipulovat stovky lidí z redakcí různých deníků, televizí, rozhlasových stanic a internetových časopisů není obtížná věc.

Stačí, aby jakýsi "iluminát" vydal pokyn nebo podstrčil pomlouvačné informace. Pak už se nenajde žurnalista, který by se odvážil vzdorovat a nejednat jako robot.

Ta fascinující konstrukce jako by vycházela z totalitní zkušenosti - a z představy, že když tenkrát stačilo vydat příkaz "a už to jelo", musí to tak nějak fungovat i dnes. V jakém myšlenkovém světě to vlastně vrcholní čeští politici žijí?

Stanislav Gross jistě čelí tlakům "ekonomických skupin". Jenomže i kdyby aféru s bytem a podivuhodným podnikáním paní Šárky rozběhly tak, že předaly médiím informace, měla by jejich motivace zajímat novináře až v druhém plánu.

Informace vždycky od někoho pochází - a novinář se má zabývat v první řadě tím, jestli je to informace pravdivá a důležitá. Pokud si na obě otázky odpoví kladně, má ji publikovat a nezkoumat její důsledky, na rozdíl od Grosse není politik.

Jinak řečeno: v České republice je určitě spousta lidí, kteří si přejí premiéra "sestřelit" ze židle, potažmo sociální demokracii znemožnit. Stanislav Gross se ale chová, jako by si ti lidé vyrobili prolhanou argumentační munici - a přitom je vyzbrojil sám ve spolupráci s chotí.

Aféra s bytem bude teď asi trochu slábnout a do popředí se podle všeho dostanou podnikatelské aktivity paní premiérové. Na pováženou je už to, co se o nich spolehlivě ví: Šárka Grossová se pustila do mnoha miliónového projektu s paní Libuší Barkovou, která jí dělá ručitelku a která je trestně stíhaná.

Trestní stíhání a předchozí policejní vyšetřování není totéž, co odsouzení. Je to ale dost na to, aby vzal prozíravý politik zpátečku a navedl k tomu i své rodinné příslušníky, aby minimálně počkal, než se věc uzavře a vysvětlí.

Možná by své ženě zkazil byznys, ale snad má člověk ještě pořád právo předpokládat, že pro ministerského předsedu znamená víc jeho dobrá pověst a věrohodnost než peníze.

Paní Barková je podle českých médií majitelkou domu, v němž sídlí její firma a zároveň nevěstinec. I to by mělo stačit k tomu, aby se rodina ministerského předsedy s paní Barkovou nepouštěla do společného podnikání.

Až někdo vysloví větu "manželka českého premiéra spoluvybudovala luxusní bytový komplex, částečně financovaný za peníze od bordelu", možná se někteří Češi budou cítit trochu trapně.

Jestli se navíc potvrdí, co dnes píše týdeník Respekt, totiž že paní Barková se na chodu nevěstince přímo podílela a do projektu s paní Grossovou vnáší peníze zcela nejasného původu, bude proti tomu historka s půjčkou, strýcem Vikem a novinářem Rodem jen neškodná lapálie.