Daniel Kaiser analytik BBC

Podrobnostem případu se naše stanice souvisle věnovala celý týden, proto se omezíme na futurologickou úvahu.

Slovenský deník SME ve svém pátečním vydání odhaduje, že "škandál má potenciál otriasť základmi českého politického usporiadania."

"Jen" se zdá, že rok a půl do voleb bude pro Grosse cesta temným údolím

Je ale reálná premiérova demise? Je možné, že by se do podobných potíží dostali i někteří politici z jiných stran, co si drží ještě blíž karty u těla než Gross, tedy především občanský demokrat Vlastimil Tlustý a lidovec Miroslav Kalousek?
Moc ne.

Předseda Gross ve čtvrtek opozičním poslancům a přes ně i všem svým odpůrcům vyřídil, že jim tu radost neudělá a v politice zůstane.

V ČSSD na něj nikdo žádný tlak nevyvíjí, ani konkurent Škromach ne. O tom, že Gross za měsíc a půl vyhraje volební sjezd strany, se nepochybuje.

"Jen" se zdá, že rok a půl do voleb bude pro Grosse cesta temným údolím a že by nakonec porážku ve volbách mohl i on sám pochopit jako vykoupení.

Není korupce jako korupce

Zvedne bytová aféra standardy a nároky kladené na vrcholné české politiky? Politikům s majetkem, jehož původ nemohou nebo nechtějí doložit, vyplývá z Grossova případu jasné ponaučení: neříkat vůbec nic.

Mladá fronta byla tentokrát důsledná a zmínění politici si asi uvědomili, že novinářskou bestii jedním informačním soustem nenakrmí.

Otevřít karty by jim mohly nařídit pouze jejich vlastní strany. Zatím podle všeho žádné standardy zvedat nehodlají. Nebo snad někdo slyšel lidovce, kteří žádají vysvětlení po svém šéfovi Kalouskovi?

Politikům s majetkem, jehož původ nemohou nebo nechtějí doložit, vyplývá z Grossova případu jasné ponaučení: neříkat vůbec nic

A že by nějaký významný politik v ODS podmínil účast Vlastimila Tlustého v příští vládě odtajněním svých věřitelů? Hlavně u občanských demokratů, kteří premiéra jako správná opozice ve sněmovně tento týden grilovali, slovo do vlastních řad nápadně chybí.

Ani pravděpodobný konec Grossovy aféry ve ztracenu ale neznamená, že by se Česká republika v Evropě znemožnila. Nespokojenci s místní politickou kulturou sice žijí v přesvědčení, že na Západě odstupují politici kvůli každé prkotině. Je však třeba rozlišovat: jak kde, jak za co.

'Všimné' v Evropě

Například pro francouzskou Socialistickou stranu vybírala od jejího založení konzultantská společnost Urba po celé zemi výpalné od podnikatelů, kteří chtěli veřejné zakázky.

Strana odhalení těchto praktik přežila ve zdraví, hráči z první ligy francouzské politiky - především bývalý ministr zahraničí Roland Dumas - se k soudu dostali většinou teprve, když na ně prasklo, že se osobně obohacovali.

Francois Mitterand, kterému Urba platila prezidentskou volební kampaně, má i po smrti status poloboha.

Na černé fondy německé CDU narazilo státní zastupitelství v Augsburku už v půlce osmdesátých let, vyšetřování se ale hnulo teprve na konci let devadesátých, když musela CDU odejít do opozice.

V evropské politice je obecně nebezpečnější brát všimné pro sebe než pro stranu

Mezitím ve spolkové republice odstoupilo několik ministrů za osobní patálie ve stylu načerno zaměstnané uklizečky.

Také britský premiér Blair se zapotil víc, když měl vysvětlit, jaký prostředník pomáhal jeho ženě koupit byt, než když jeho vláda tu a tam pomohla sponzorům labouristické strany.

Z toho plyne, že v evropské politice je obecně nebezpečnější brát všimné pro sebe než pro stranu. Česká politika funguje opačně - vláda tu padla jen jednou, právě kvůli podvodům v účtech vládních stran.

Žádného důležitého českého politika ale ještě neskolila nechuť vysvětlit, jak se mu podařilo v politice tak rychle zbohatnout.

Církev Jany Hybáškové

Některé české listy s pobavením zaznamenaly, jak v iráckých volbách nedávno řada lidí volila podle pokynů duchovních autorit. Respekt například přetiskl slova jednoho beduínského náčelníka, který řekl, že podporuje kandidátku, na niž ukázal klerik al-Sistání. Stojí prý za vším, co Sistání řekne.

Za beduínskou mentalitou ale nemusíme jezdit na Blízký východ. V Praze představila poslankyně Evropského parlamentu Jana Hybášková v pondělí iniciativu, která si klade za cíl zkvalitnit českou diskusi o evropské ústavě.

Hybášková si domluvila podporu mnoha veřejně známých person, na její tiskovou konferenci přišli například herci Ladislav Smoljak, Zdeněk Svěrák a Eva Holubová, spisovatel Michal Viewegh, senátoři Eduard Outrata a Jiří Zlatuška, politolog Jiří Pehe nebo socioložka Jiřina Šiklová. Tedy zhruba řečeno český intelektuální mainstream.

Někteří prezidentovi příznivci papouškují a někteří jeho odpůrci zase hybáškují.

Zpráva o průběhu jejich rokování je proto i zprávou o kvalitě české veřejné diskuse.

To, co přátelé evropské ústavy v pondělí předvedli, nebyla ani diskuse, ani boj s předsudečným přemýšlením. Legitimní úvahu, proč třeba v Británii euroústavu větší část společnosti nechce, smetla Hybášková jako klasické české mudrování.

Bývalý ústavní soudce Vojtěch Cepl posluchače v sále vyzval, aby evropskou ústavu nečetli, protože by stejně nepochopili její přínos.

Pánové Smoljak a Svěrák se vyznali z toho, že text opravdu nečetli a ústavu stejně chtějí propagovat. Znají totiž lidi, kterým věří a kteří jim řekli, že ústava je dobrá.

Nutnost spolehnout se v mnoha oborech na názor expertů je údělem moderního člověka. Co ho ale přinutí k tomu, aby se svou nevědomostí vytahoval? Snad jedině beduínská mentalita, nebo nějaká hlubinná emoce.

U mnoha známých českých příznivců euroústavy získá člověk snadno dojem, že se jim ústava zalíbila ve chvíli, kdy se proti ní vymezil Václav Klaus a jeho ODS.
Někteří prezidentovi příznivci papouškují a někteří jeho odpůrci zase hybáškují.

Klaus volí bankéře

V pátek, na poslední možnou chvíli, jmenoval prezident Klaus novou bankovní radu. Ze sedmi členů zůstávají ve funkci čtyři; Klaus obnovil mandát dosavadnímu guvernérovi Zdeňku Tůmovi.

Nováčci jsou tři: v Americe vzdělaný ekonom Miroslav Singer, učitel z pražské Vysoké školy ekonomické Robert Holman a bývalý šéf České konsolidační agentury Pavel Řežábek.

Ozývají se obavy, že se z nezávislé centrální banky pomalu stává prodloužená Klausova ruka.

Zatímco Singera s Holmanem uznávají i různí prezidentovi kritici, posledně jmenovaný Řežábek vzbudil velké rozpaky. Z Konsolidační agentury - držel tam nad ním ochrannou ruku dnešní lidovecký šéf Kalousek- si Řežábek opravdu přinesl špatnou pověst.

O zvláštních obchodech agentury s pohledávkami byly potištěny tuny novinového papíru. Volbou Řežábka prezident přinejmenším pokazil dobrý dojem.

Ozývají se také obavy, že se z nezávislé centrální banky pomalu stává prodloužená Klausova ruka. Jenže takovému podezření se prezident těžko mohl vyhnout.

Že do banky jmenuje lidi, kteří jsou mu názorově a třeba i osobně blíž, než byli staří bankéři Václavu Havlovi, je logické. Havel nebyl ekonom a před nástupem do funkce se s žádnými ekonomy, snad až na pár reformních komunistů, ani neznal. Klaus by si musel vyoperovat půlku mozku, aby vybral nějaké jemu neznámé veličiny.

Proč si ale od té zodpovědnosti trochu neuleví? Český systém, v němž bankovní radu nominuje výhradně prezident, se vymyká západním zvyklostem. Klaus tuhle anomálii přestal kritizovat ve chvíli, kdy vystoupil na Hrad.