Jiří Peňás literární kritik a redaktor časopisu Týden

Takže se připravte na jednu takovou poučnou, řekněme kulturně-historickou črtu, která se bude odehrávat během cesty do Říma, kam autora poslalo české ministerstvo zahraničí s důležitým úkolem říci italským bohemistům cosi o současné české literatuře.

To není zas tak lehké, protože italští bohemisté umějí česky a čtou české knihy, takže jejich orientace v našem písemnictví bude myslím i lepší než je český průměr. Bohemistika v Itálii má slavnou tradici - připomenu tu jméno Mario Angelo Ripellino - a stále dobrou úroveň.

Avšak i v Itálii se šetří, takže některým katedrám bohemistiky na tamních univerzitách hrozí zánik.

V městečku Nemi, položeném na svahu nad jezerem, se chlubí daleko více pěstováním jahod nebo místní specialitou - porchetto, což je dovedně upečené okořeněné sele

Česká strana toho moc udělat nemůže, může však alespoň dát najevo, že má o své učené spojence zájem. Na velvyslanectví se proto už po několikáté přijeli bohemisté od severu po jih, od Udine po Neapol.

Pan velvyslanec byl u toho, četly se příspěvky, debatovalo a představoval se právě vyšlý výbor Skácelových básní, který připravila mladá bohemistka s pěkným literárním křestním jménem Analisa, příjmením Cosentina.

Když měl autor fejetonu svou misii za sebou, měl před sebou jeden a půl volného dne. Na Řím je to žalostně málo, a tak jsme s profesorem Jiřím Krausem a docentem Jiřím Pelánem, využili nabídky pana Brože z velvyslanectví na výlet za Řím.

Okamžitě jsme se dohodli na jezeru Nemi v Albánských horách, v kopcích, které vylézají z roviny Lazzia půl hodiny cesty na jih od Říma. Při jménu Nemi se totiž čtenáři slavné knihy anglického antropologa Jamese Frazera Zlatá ratolest vybaví její úvodní pasáž.

Je v ní působivě vylíčena pohádková scenérie lesního jezera, po jehož břehu se pohybuje hrozivý zjev divého muže. Tato bytost, více přízrak než skutečnost, je "král lesa", jenž střeží "zlatou ratolest" z posvátného stromu bohyně Diany. Je to uprchlý otrok nebo zločinec, který se může zachránit jako Dianin kněz. Ale běda! Kdykoli jej může zabít jiný vyděděnec a zaujmout jeho truchlivé místo.

Tuto pěknou místní mytologickou pozoruhodnost zrušil císař Caligula, který se jednoho dne dostavil se svou tlupou k Dianinu chrámu a kněze jednoduše zabili. Nikdo pak už na jeho místo nenastoupil. Antika byla ochuzena o jednu turistickou atrakci, o které vědí dnes už jen někteří, hlavně čtenáři Frazerovy knihy.

V městečku Nemi, položeném na svahu nad jezerem, se chlubí daleko více pěstováním jahod nebo místní specialitou - porchetto, což je dovedně upečené okořeněné sele. Jejich upečená tělíčka budí pohanské chutě, které jsme si ale nechali zajít.

Pohled na ně však evokoval v docentu Pelánovi historku, v níž nešlo o prasátka, ale o to, co se stane, splete-li Čech slova "capra" a "carpa", tedy koza a kapr.

Právě to stalo jedné kolegyni, která jinak slušně ovládá italštinu, když italským známým vyprávěla, o českých vánočních zvycích. Pár dní před vánocemi se koupí koza. Oh! diví se Italové. Někteří si ji nechají zabít rovnou, ale je hodně lidí, kteří si kozu odnesou domů živou, líčí ta dobrá žena.

Oh! A kde ji máte, ptají se šokovaní Italové? Ve vaně. Děti si s ní hrají. Pak však musíme kozu zabít, co se dá dělat? Většinou paličkou. Někteří ji však pustí do Vltavy. Kozy do řeky? Madonna mia, volají konsternovaní italští hosté, kterým se potvrzuje podezření, že na těch Češích je něco divného.

Naštěstí se brzy vše vyjasní a dobří Italové si oddechnou.