Jaroslav Jírů publicista

Jsme prý národ zaostalých venkovanů, chodíme v krojích, pijeme pivo a rádi zpíváme lidové písně.

"Je to horší, než jsme čekali," píše se ve zprávě ministerstva zahraničí pro vládu. Nejpopulárnějšími Čechy v cizině jsou údajně Karel Gott a Dolly Buster.

Zavolal jsem na ministerstvo a poprosil o schůzku, abych mohl zjistit, jak se výzkum prováděl. Chtěl jsem vědět, jaký byl sociologický vzorek tázaných, jejich průměrný věk a vzdělání, které společnosti ho dělaly a kdy se konal. Jsou to základní údaje, nezbytné pro ověření spolehlivosti výzkumu.

Opravdu bych rád věděl, kde se ti tazatelé ministerstva zahraničí ptali a koho

Nechal jsem svou adresu a telefonní číslo, ale na pozvání čekám dodnes. Zřejmě je to zpráva velice tajná a nesmí se nikomu dostat do ruky.

Odpovědi, které z ní vyplývají, ve mě vyvolaly podezření a vzpomínku na několik životních zážitků. Nemohu se například zbavit dojmu, že se průzkum ve skutečnosti prováděl před lety v Německu a Rakousku.

Vzpomínám si na desítky rozhovorů, které jsem měl v sedmdesátých letech za totality coby vrátný hotelu Parkhotel s nevzdělanými a většinou trochu nachmelenými Rakušany a Němci, kteří v Praze poznávali zejména hospody. Ti tehdy takhle viděli Čechy. Vidí je podobně i dnes?

Podezření zesílilo, když jsem spatřil seznam údajně nejznámějších Čechů. Opravdu bych rád věděl, kolik Italů, Španělů, Portugalců a Francouzů ví, kdo to je Dolly Buster. Jako tiskový atašé v Paříži jsem mluvil s mnoha Francouzi o České republice. O Karlu Gottovi - bohudík, říkám jedovatě - nikdy neslyšeli.

Zato vesměs dobře znali Václava Havla, věděli o něm dokonce i prodavači na bleším trhu u Porte de Clignancourt. Mnozí z nich se u nás byli podívat. Dozvěděl jsem se od nich leccos o zlodějství pražských taxikářů, ziskuchtivosti číšníků, úplatnosti dopravních policistů a jiných známých nešvarech.

Nevím, zda za to může pověstná francouzská zdvořilost, ale o zaostalé zemědělské zemi jsem od nich nikdy neslyšel. Proč by tak měli mluvit o státu, z něhož se do Francie dovážejí třeba stovky osobních i nákladních automobilů a loveckých zbraní?

Nedávno jsem si v pařížském týdeníku Express přečetl zajímavé svědectví francouzských inženýrů a techniků, žijících v Praze.

Je jich tu už několik set a pečují například o naši vodovodní síť. Neměli nejmenší důvod nám lichotit a byl jsem proto velmi překvapen. Někteří z nich se tu už usadili, vzali si Češky za ženy, vychovávají tu děti. Chválí například dobrou zdravotní péči.

To mi zase připomnělo rozhovor s bývalým francouzským velvyslancem v Praze panem Guéginou. Zeptal jsem se ho, jak proběhla operace jeho slepého střeva v obyčejné pražské nemocnici Pod Petřínem. Zahrnul české lékaře a sestřičky vodopády uznání.

Francouzští inženýři zpovídající se Expressu chválili dobře zásobené pražské obchody a českou technickou zdatnost.

Snad mám výjimečné štěstí na dobré dojmy, snad za to může má idylická povaha. Ale opravdu bych rád věděl, kde se ti tazatelé ministerstva zahraničí ptali a koho. Třeba to jednou přeci jen zjistím...